Parádo trp!

Říkávaly babička s maminkou, když mi splétaly vlasy nebo píchaly špendlíkem při výrobě kaťat podle Burdy. A tak jsem trpěla, neb to se pro krásu, jak známo, musí.

Začalo to už v raném mládí. Abych byla ve školce za krasavici, přišila jsem si na čelenku mašličku. Jelikož jsem to úplně neuměla, mašlička se ve větru vrtěla a já vypadala, že brzo odletím, čemuž se ostatní děti náramně smály.

Neslavně dopadly i pokusy o vlasovou úpravu. Ofinka ustřižená krejčovskými nůžkami pod stolem mi na eleganci nepřidala a pozdější pokus ji přišpendlit k hlavě sponkami, taktéž ne. Dokud byly vlasy mokré, ještě to ušlo, ale když uschnuly, vypadala jsem jako příbuzná dikobraze.

Se zahájením střední školy jsme s kamarádkou Danou naznaly, že zapnutá zimní bunda ani čepice nezvyšují náš sexappeal, neb vypadáme jako Amundsen při výkonu svého povolání a chodily jsme zásadně rozepnuté, bez šály i pokrývky hlavy, a to i v třeskutých mrazech. Matka se opovržlivě vyjádřila, že jsem jako „pobůchanej Hrdina“, což byl patrně nějaký slaboduchý vzdálený příbuzný, jehož identita mi zůstala skryta, jelikož v nezapnutých svršcích jsem zaznamenala jen mě a mou kamarádku. Aspoň jsem byla otužilá! Což mi ovšem nepomohlo, když jsem usoudila, že jsem stráááášně tlustá (59 kg při 175 cm) a jala se bez předchozího tréninku běhat uprostřed zimy. Místo štíhlé linie jsem byla odměněna angínou.

Pak nastal čas moderního piercingu. Protože jsem chtěla jít s dobou, matka by mi na něco takového peníze nedala, a kapesné se u nás nenosilo z obav, abych si za ně nekupovala třeba drogy a podobné laskominy, rozhodla jsem se jej aplikovat sama. Nechápu! Jehlou sterilizovanou v domácí slivovici jsem krvelačně probodla ušní boltec a pak v mdlobách ulehla na kanape. Při styku s rodiči jsem nosila zásadně rozpuštěné vlasy, ale co čert nechtěl, při jednom z nákupů mi fouknul vánek laškovně do pramenů, až odhalil, co neměl. Matka v šoku upustila nákup a se slovy: „ten debíííl“ mne hodlala zbavit mého nového zkrášlovala přímo v ulicích.

Nenadchla jsem ji ani když jsem své šedomyší hnědé (podle rodičů krásné) vlasy, podomácku obarvila na blond. Otec mne ohodnotil jako odbarvenou cikánku, matka mi dala facku a věštbu, že mi na té palici za chvíli nic nezůstane. Nespravila to ani následná aplikace oranžové barvy, která zářila na blondo-žlutém podkladu jako plamen. Rodiče už neříkali nic a kamarádka Monika, které moje babička mající potíž s moderními jmény říkala Moniga (takový „džejár“ z Dallasu pak dostal vylepšení jména na Mečiar) mi opovržlivě ohodnotila nový hairstyle slovy: „vypadáš jak „mrkfa“. Ona se tou dobou na mě trochu zlobila, protože dostala poznámku za křičení na chodbách školy, které chtěla omluvit tím, že jsem na ni do kabinky záchodu hodila bobek, což jí u paní učitelky moc nepomohlo. Já na ni ten bobek ale opravdu hodila. Ovšem není bobek jako bobek. Jednalo se o taburet z chodby naší školy.

Nosívala jsem zásadně tanga. Vůbec mi nevadilo, že mi přimrzají půlky k sobě (a babička mé prádlo hodnotila kroucením hlavy se slovy: „to sů gatě…“, hlavně, že jsem byla „in“. Stejně jako v časech, kdy se nosily džíny velmi nízko a trička velmi vysoko. Byla jsem tehdy ve víru tance na nočním parníku rozhodně sexy, stejně jako posléze v ordinaci lékaře se zánětem močového měchýře.

Dnes už na krásu kašlu a vyznávám styl ryze praktický. Dobrovolně trpím už jen občas na kosmetice, ale s oblečením už nikdy, přesto, že mi jeden z mých bývalých nedávno řekl, že vypadám jako mamina. Když vidím mladé holky s krátkou bundičkou, ze které lezou celá záda, mám chuť jim ji popotáhnout dolů a naskakuje mi husí kůže jen z pohledu na ně.

Na to všechno jsem si vzpomněla při pohledu na moje nové zimní boty, kterým manžel důvěrně říká moderní důchodky. Ano, nemají k nim daleko, ale jak jsou pohodlné a hřejí! Vrcholem erotiky nebudou asi ani moje poporodní  stahovací kalhotky se zvýšeným pasem. Asi i proto to u nás v posledním půlroce vypadá spíše jako v klášteře, než v nočním klubu, ale co, hlavně, že je mi teplo!

A co vy? Trpíte pro krásu?

www.viktoriebeso.cz