V duchu hesla „Nech brouka žít“ obvykle kritiky na nikoho a nic nepíšu. Ale tohle mě pobouřilo, šokovalo a vyvedlo z míry. Dita P... Pé jako pornogastro nebo prkno?
Dokud Dita P. šéfovala Apetitu, žrala jsem ho i ji. Dokud psala kuchařky, fandila jsem jí. Ale od dob co jsem se s ní setkala v televizi, ji přestávám mít ráda. Ba co víc, leze mi na nervy. A jejím pořadem se cítím být znásilněna.
Středa a ČT2 v mém životě prostě patří k sobě. Když zrovna nečtu pohádky, na dobrou noc, dřepím večer na gauči a hltám cestovatelské pořady jeden za druhým a sním o životě před a po mateřské. Jenomže moje cestovatelské pásmo bylo nedávno zákeřně narušeno. Mezi dálkou voňavé pořady se vmísil odér sporáku. Což by samo o sobě nebylo tak strašné, ale to odulé stvoření, monotónně huhňající neuvěřitelné hlášky nad klokotajícími hrnci mi ježí chlupy (které nebyl čas depilovat) po celém těle.
Ta holka byla vždy poněkud oplácaná (což na druhou stranu ke kuchařům tak nějak patří a není vyloženě na škodu), ale co se to s ní přihodilo teď? Stále ještě zadržuje v těle těhotenskou vodu nebo je opět ve fázi březosti? Netuším, kde je chyba, ale pohled na tu dámu mne vyloženě bolí.
Dita P je chudák vizuelně i verbálně nelahodící a významně snižuje chutě na jinak skvěle vypadající pokrmy. Jo, každý nevypadá jako prvotřídní manekýna, proti tomu žádná, on i takový Pohlreich není zrovna sexsymbol, mluví, jak mu zobák narostl a může působit arogantně, ale jeho prezentace vaření má koule. A není to jen díky nespornému fyzickému vybavení. Dita P huhňá. Neumí artikulovat ani používat mimiku. Možná se tak narodila, možná je to Mabyline. Nebo botox.
Kapitolou samo o sobě jsou hlášky. K oblíbeném emotivnímu dortu, co na ni zapůsobil emotivně, protože je plný emocí, jsme se v posledním díle dozvěděli, že mouka se musí pořádně provařit, aby byla provařená a že kopru musíme dát do polévky přesně tolik aby nás bavil, přičemž se ona dle výrazu tváře právě baví jako na funuse. Byl to žert nebo přeřek? Tak ne, abychom si vtip uvědomili, zopakuje nám jej. Se stejně němým výrazem tváře. A co takhle vtip „Vařím jako opravdová máma. Jé, já vlastně jsem opravdová máma…“ No není to k popukání? Gejzír emocí pak představuje úsměv (zdá se být skutečný a upřímný) nad povedeným svítkem do polévky. Jinak vše působí tak uměle, aranžovaně a křečovitě jako celá Dita.
K tomu ty kulturní vložky! Pokud dítko nebylo zapůjčeno z fundusu České televize, přesvědčili jsme se, že Dita P. skutečně povila syna. A také, že umí prát, neboť mezi vařením zvládá i skotačit po zahradě mezi prostěradly s ladností právě vykáleného labradora se špatnou životosprávou. Navíc fušuje i do astrologie, jelikož v závěrečné sekvenci, poté, co se nasouká do postele s elegancí březí hrošice, oznamuje synkovi, ať kouká vzhůru (vilně vzdychajíc do jeho oušek „Myško“), neboť jim nad hlavou noční obloha skýtá pohled na „Velký vůz nebo co to je“. To jako má ve scénáři nebo jsou to vlastní invence?
Tento pořad je pro mě vrchol nevkusu a zoufalství, zvlášť když po něm nastupuje taková „frestajlová“ palba jako Kamu ve Vietnamu nebo aktuálně Dokola kolem s přisprostlými citacemi a komentátorskými bonmoty Petra Čtvrtníčka. O to víc, pak nastajlovaná Dita P. působí jako exponát z mauzolea a k tomu nabalzamovaný příliš pozdě. Věčná škoda talentované kuchařky.
Paní Dito, ve jménu lásky, kterou jsem k vám kdy chovala, prosím, už nic netočte, pište!
Anebo jsem úplně divná já...
