Dívka s vůní manga VI.

On je tak trochu cynik, ona tak trochu šlapka. Jednoho dne se náhodně potkali, původně jako zákazník a exotická prostitutka, ale příběh se poněkud zvrtnul... Tentokrát z pohledu ženy, aneb, Jak to vidí Rose. 

ROSE: část 2.

Angličan brzy usnul, sluníčko a horko naší země ho zmáhalo, zatímco já vzrušením nemohla oka zamhouřit. Potichu jsem se vytratila z hotelu, ve kterém jsme přespávali, a utíkala na smluvené místo. Už na mě čekal. Mlčky jsme si padli do náručí.

„Bayani, tak dlouho jsem tě neviděla!“

„Rose, tak rád tě vidím, myslel jsem, že se už nikdy nesetkáme. To je krásná náhoda!“

„I já jsem šťastná!“ Co jsi to se sebou provedl? Ty jsi… ladyboy?“

„Už je to tak.“

„Ale proč? Co tě k tomu vedlo?“

„Jako muž jsem nebyl šťastný, teď se cítím dobře.“

„Je to zvláštní. Znám hodně ladyboys, ale vidět tak vlastního bratra…“

„Na to si zvykneš. Rose, jsem takhle opravdu šťastný, neměj o mě strach.“

„A to je hlavní, Bayani. Důležité je, abys byl spokojený. Kde se tu ale bereš?“

„Když jsi odešla, všechno se ještě zhoršilo. Otec začal maminku bít, nás taky. U babičky s dědou jsme nenašli pomoci, pochopili sice, že to není vina matky, ale už byli moc staří, aby se o nás mohli postarat. Bylo to příšerné. A matka….“

„Co matka? Co je s maminkou teď?“ Nedočkavě jsem kladla otázky.

„Ona…“ bratr odvrátil zrak. „Ona to nezvládla, utrápil ji.“

„Jak utrápil?“ Klepala se mi brada, cítila jsem, co mi chtěl říct, ale nechtěla jsem tu myšlenku akceptovat.

„Ona byla strašně smutná a tvůj odchod jí nepřidal. Byla pak ještě smutnější. A otec byl víc a víc zlý. Puklo jí srdce, už jí nedokázali zachránit. Umřela v nemocnici. Kde byl on, nevím, několik dní po dobu její nemoci nepřišel domů, nejspíš někde popíjel, nepátrali jsme po něm.“

Bože! Maminka je mrtvá, už ji nikdy neuvidím. Cítila jsem se provinile, kdybych neodešla, kdybych s ní byla, tak bych jí mohla pomoct, ale já ji opustila. Bylo mi strašně. Klesla jsem do písku a plakala. Takže to bylo zbytečné. Všechno, co jsem ten večer před nedávným časem riskovala, už bylo k ničemu. Maminka byla tou dobou už mrtvá.

„Rose, neplač, je jí takhle líp, s otcem by už nikdy neměla hezký život, bylo to pro ni vysvobození.“

Ano, tím jsem se mohla uklidňovat, přesto ve mně výčitky zůstaly navždy.

„A co ty bratříčku? Kde se tu vzal a co dělá Imee, naše sestra?“

„Ta je v pořádku, neboj se.“ Bayani mě pohladil po vlasech. „Loni se vdala. Zůstala doma, našla si tam hodného muže ze sousední vesnice, je šťastná. Jsme v kontaktu. Bude nadšená z toho, že jsme se shledali.“

„To je dobře, jsem ráda. A ty? Jak to bylo s tebou?“

„Když maminka umřela, už jsem dávno věděl, že jsem se nenarodil do správného těla. Ale bál jsem se to komukoliv říct, otec by to nepřijal, lidem jako já nadával do zrůd a přál jim smrt. Musel jsem to tajit. Raději i před matkou, dokud žila, abych ji netrápil. Ale jakmile nás opustila, sbalil jsem si věci a odešel. Imee už chodila s Rizalem, věděl jsem, že o ni bude dobře postaráno. Já tam zůstat nemohl. Imee a Rizal se přestěhovali do města a s naší vesnicí nejsou v kontaktu. Ani já ne. Všichni, které jsem měl rád, už nežijí a otec pro mě také zemřel. Nevím, co s ním je, a nezajímá mě to.“

Já to na rozdíl od něj věděla moc dobře. Věděla jsem, že je mrtvý, dokonce jsem věděla, jak zemřel, ale byla jsem rozhodnutá, že o tom s nikým nebudu mluvit. Nikdy. Ani s mými sourozenci. Především s nimi.

„Jsem ráda, že ses postavil na vlastní nohy a máš hezkou práci,“ usmála jsem se na něj přes zbytky slz.

„No, nebylo to hned. Spával jsem na pláži, jedl zbytky po turistech, pak jsem začal uklízet v jednom hotelu a nakonec jsem potkal Franka. Ten mi dal práci tady v restauraci, je to dobrý člověk.“

„A nevadí mu, že jsi…?“

„Ladyboy? Ne, nevadí,“ usmál se. „ Jinak by mě přece nezaměstnal, jsme svobodná země a my nejsme přece ničím neobvyklí.“

Měl pravdu, mužů jako on jsem vídala v celé naší zemi mnoho. Tedy mužů… Sami se jako muži necítí, ale ani jako ženy. Veřejnost jim říká ladyboys, ale oni sami si říkají třetí pohlaví. Nejsou ani jedním, netouží si nechat změnit mužské genitálie na ženské, jako to dělají transsexuálové, oni jsou prostě jiní. Oblékají a češou se jako ženy, ale za ženy se nepovažují. Pokud nějaký chirurgický zásah na svém těle dopustí, většinou je to kastrace. Tím potvrdí to, že nepatří ani k jednomu pohlaví. Nejsou jako prostituti, kteří si nechávají udělat umělá prsa a s klidem pak obslouží pánskou i dámskou klientelu, pokud se objeví dostatečně zvrácení nebo nezkušení zákazníci. I když i takoví se mezi nimi najdou. Prvoplánově však o sexuální služby nejde, nedělají to proto, aby mohli uspokojit co nejvíce zákazníků. Většinou pracují v běžných profesích, jako třeba restaurace nebo kadeřnictví. Tihle lidé jsou prostě jen obyčejně třetím pohlavím. Bylo mi jedno, že bratr je jedním z nich, byla jsem šťastná za něj, proto, že byl šťastný on. Vždyť já jsem byla ta poslední, kdo by mu mohl něco vyčítat. Válela jsem se za peníze v posteli se starými, tlustými a nechutnými muži, zatímco on měl poctivou práci. I když, co je poctivá práce? Spousta holek, které vydělávají pesos prostitucí, tím živí celou rodinu, je tedy oprávněné je - nás soudit?

Nad tím vším jsem přemýšlela, když mě v klubu oslovil ten bílý muž. Neměla jsem chuť se s kýmkoliv bavit. Byla jsem pohlcená myšlenkami a právě ten den ráno jsem se rozloučila s jedním dost nepříjemným Holanďanem. Chtěla jsem si odpočinout od těch slizkých chlapů, kteří se sápou po mém těle. Koupila jsem si dnes krásnou knížku těsně před tím, než jsem šla sem, a po návratu domů jsem si chtěla číst. Těšila jsem se na ni. Tuhle práci jsem dělala jen pro peníze. Rozhodla jsem se našetřit si tolik, abych mohla normálně žít a vrátit se do školy. Chtěla jsem dostudovat, ale na to jsem potřebovala mít finanční rezervu. Moje úspory pořád nebyly dost velké. Přemýšlela jsem, co říct tomu muži. Potřebovala jsem vydělávat, ale potřebovala jsem si i chvíli odpočinout. Koupil mi colu a chtěl si koupit i mě. Nadechla jsem se, abych mu řekla ne, ale zarazil mě jeho pohled, bylo v něm něco zvláštního. Jako bych ho odněkud znala, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud. Byl to mladý a hezký muž, nebyl to jeden z těch starých dědků, kteří si chtějí koupit mládí v náručí ženy o generaci až dvě mladší, než jsou oni sami. Řekla jsem si, že by to nemusela být tak těžká práce, možná naopak dokonce i zábava. Znala jsem mezi námi prostitutkami holky, které občas měly sex s mladými muži zadarmo. Dělaly to pro zábavu, ne pro peníze. Proto, aby si užily sex s mladým a krásným tělem, aby měly skutečný orgasmus, ne ten, který předstírají za dolary nebo eura. Potřebují si spravit chuť po všem tom placeném sexu s šedivými, zpocenými a tlustými starci, kteří si přes břicha ani nevidí na svoji chloubu, na které ovšem není nic ke chlubení.

Zhluboka jsem se napila z brčka. Temná studená a sladká tekutina se mi rozlévala na jazyku, a já si byla čím dál tím víc jistá. Když jsem se otočila, byl už na odchodu. „Ano!“ zavolala jsem na druhý konec baru.

POKRAČOVÁNÍ V KNIZE...