Jak zničit fungující a dětmi oblíbenou školu

Byla nebyla, jedna malá škola, do které děti chodily tak rády, že se jim ani nechtělo domů. Ne, to není pohádka, taková škola opravdu existuje! Zatím...

Před šesti lety vyrostla v jedné městské části Prahy 11. Současný ředitel ji vybudoval od nuly, třídu po třídě, s láskou a nadšením jako důkaz toho, že i státní škola může být „jiná“ a lepší. Sestavil úžasný tým pedagogů, které děti milují, váží si jich a hezky o nich mluví. Pamatujete vaši základku? Já o škole téměř nemluvila, snad jen, když jsem si chtěla na něco postěžovat. Naše děti o škole povídají často, září jim při tom oči a nikdy jsem od nich neslyšela, že je škola „blbá“, že do ní nechtějí chodit apod. My jsme se našim učitelům často raději vyhýbali, naše děti své kantory objímají.

A pamatujete si na družinu? Za mě to byla taková lepší „hlídárna“ bez ladu a skladu. Družina našich dětí je kreativní místo, perfektní doplněk ke školnímu vzdělávání, ze kterého si nosí vědomosti třeba o vesmíru, dokáží pojmenovat všelijaké ptactvo, byliny nebo houby, tvoří úžasné výrobky, pečou koláče a často ani nechtějí jít domů.

Naše škola je malá a ledacos v její infrastruktuře chybí, ale rozhodně jí nechybí skvělý pedagogický sbor, který má o děti upřímný zájem a baví ho dítka rozvíjet. Všichni školáci umí díky škole plavat, bruslit, jezdí na zajímavé výlety, za kulturou a užívají si skvělé školy v přírodě, lyžařské i plavecké kurzy. Zkrátka takový dětský sen pro mnohé z nás z dřívější generace a bohužel nedostižný cíl i mnoha dnešních ZŠ.

Samozřejmě, všude se najde nějaký ten nespokojený jedinec. Ono i když skupině lidí naservírujete kaviár a argentinský steak, pokaždé se najde někdo, kdo ohrne nos a chtěl by raději gothaj s cibulí. Ano, současný ředitel je možná trochu netypický, je to sportovec a muzikant, žádná kancelářská krysa a tak třeba občas řekne něco trochu „po selsku“ a někdy lehce pokulhává v administrativě. Ale co je důležitější, správně vyplněné tabulky nebo kolektiv spokojených pedagogů a tím pádem i šťastné děti? Ono totiž taky není úplně snadné být dokonalý byrokrat, když na plný úvazek ředitelujete, „full time“ učíte jako třídní a nemáte zástupce ani sekretářku. Přesto škola funguje lépe, než mnohé jiné.

Děti z naší školy se učí nejen ve třídě, ale za hezkého počasí třeba na školní terase, venku v okolí školy, v lese… Účastní se úspěšně různých školních soutěží, zapojují se do rozmanitých programů, do akcí městské části a navíc jim ve škole dobře vaří. Když se bavím o naší škole s přáteli, většina nám ji upřímně a v dobrém závidí.

V čem je tedy problém?

Každá pohádka jednou končí. A někdy to není úplně šťastný konec. Naše zastupitelstvo se rozhodlo vyhlásit konkurz na nového ředitele. Protože si prý někteří rodiče stěžují. Třeba na to, že si ve škole všichni tykají. Ano, přiznávám, ze začátku mě to také zarazilo, ale pak mi došlo, že i já znám lidi, kterým tykám (včetně mých nadřízených a generálních ředitelů mezinárodních korporací) a přesto k nim mám respekt a úctu. A naopak znám takové, kterým vykám a respektu nemají ani za mák. On se totiž respekt nebuduje oslovením, ale osobností a činy.

Výběrové (nez)řízení

Na prvních dvou místech výběrového řízení se umístil současný ředitel školy a paní ředitelka jedné ze škol na Praze 6. Preference zastupitelstva byly od začátku nakloněny spíše k nové paní ředitelce, kamarádce místostarostky, současně i člence zastupitelstva naší městské části. A to přesto, že její práce do výběrového řízení silně pokulhávala za koncepcí současného ředitele (potvrzeno několika odborníky z oblasti školství).

Nová paní ředitelka je prý zručná v administrativě. Její vystoupení v reportáži o strašných mukách a nezvládání školní byrokracie bylo tedy omyl? Lež? Pomatení mysli?

Naše škola je údajně pro novou paní ředitelku srdcovou záležitostí. Ptáme se tedy:

• Proč nikdy školu nenavštívila během otevřených dveří pro zastupitelstvo?
• Proč se nikdy nezapojila do aktivit pořádaných školou, ač o všech jako zastupitelka předem věděla?
• Proč nikdy nenabídla svou pomoc, když údajně vázly některé administrativní kroky v podání současného ředitele?
• Proč jí v této srdcové záležitosti nestálo za to, aby pět stránek své koncepce školy napsala sama a nevykradla práce jiných kandidátů z jiných škol?

Ano! Koncepce nové paní ředitelky je plagiát, ve kterém její vlastní slova nezaznívají ani v úvodu a závěru. Prokazatelný a doložený plagiát! A plagiátorství je trestné, jak ví každé malé dítě.

Opravdu si paní ředitelka myslela, že se na podvod s opisováním nepřijde? Je opravdu natolik moudrá? To se opravdu tato persona nestydí?

Skutečně jakýkoliv rodič chce, aby jeho děti učila osoba, která lže a podvádí? Je vhodné a morální, aby děti měly takový vzor a aby člověk, který je podvodník a lhář vedl tým pedagogů?

Zastupitelstvo obdrželo:

• Velmi negativní, až alarmující reference na paní P. z důvěryhodných zdrojů, vysoce postaveného úřadu, které zamítlo se slovy, že jsou to „kecy“.
• Petici od rodičů za zachování současného ředitele, té se vysmálo a obvinilo učitele, že donutili rodiče petici podepsat.
• Důkazy (a zdroje) o plagiátu vítězné koncepce paní ředitelky, které smetlo se slovy, že to nevadí a na výsledku to nic nemění. Podvádění ve výběrovém řízení je ok. To jako vážně?!
• Odborný komentář ke zbývajícímu neopsanému obsahu práce s upozorněním, že je plné faktických chyb, amaterismu a irelevantních nesmyslů.
• Zastupitelstvo během výběrového řízení podávalo rozporuplné informace, takříkajíc každému jiné a rozpolcovalo společnost.
• Zastupitelstvo vypsalo výběrové řízení, protože požadovalo koncepci školy, která se bude rozšiřovat o SŠ, to bylo zásadní. V konceptu paní P. není o SŠ ani zmínka, přesto vyhrála. Na základě čeho? 

Vystává otázka, proč zastupitelstvo tolik lpí na tom, aby do vedení školy nastoupila osoba se špatnými referencemi, nekompetentní, a navíc prolhaná podvodnice.

Vzhledem k tomu, že kandidátka je sama členkou zastupitelstva a významné politické strany, jedná se o pověstnou ruku, která ruku myje? Nebo v tom hraje roli zanedlouho očekáváná výstavba nové školy za mnoho milionů a jak už to bývá, při porcování medvěda zůstane nějaký ten chlup za nehty?

Když se děti dozvěděly, že pan ředitel skončil na druhém místě, plakaly.

Trhalo jim to srdce a po celé škole vyrobily plakáty podporující „jejich“ pana ředitele. Učitele, který s nimi jedná férově, čestně, láskyplně a přitom i přísně. Kantora, který například říká, že prvňáci by neměli dostávat známky, protože se teprve učí se učit. Protože získávají vztah ke studiu a budují si lásku ke vzdělání. Kantora, který chce, aby děti škola bavila, ne znechucovala či strašila a odpuzovala. Kantora, který nechce, aby děti ráno při odchodu do školy „bolelo bříško“. A to je důležité i pro nás, rodiče.

Naopak pro naše zastupitelstvo je představa ideální školy taková, ve které vládne dril, kvantum domácích úkolů, biflování, zákazy a příkazy.

Když paní ředitelka podala výpověď na své dosavadní škole, proběhly tam oslavy. Na naší škole propukl smutek a učitelský sbor podal výpověď. Nás rodiče i děti to velmi mrzí, ale chápeme je. Stojí za svým ředitelem (na kolika školách by se toto stalo?!) a nechtějí pracovat pro lhářku a podvodnici se špatnou pověstí. Mnozí z nich chtějí po této nechutné zkušenosti odejít ze školství. Kvalitních pedagogů je jako šafránu a teď právě o několik z nich přicházíme. Děkujeme pane starosto!

Závěrem snad jen, proč je tolik prohnilého v českém školství…

Po předložení všech důkazů, proseb a vysvětlení ze stran rodičů, proč nechceme v čele naší školy ředitelku, která lže a podvádí, ale že stojíme o školu jako místo, kde se děti učí rády, nám bylo starostou a jeho zástupkyní (velcí fanoušci Jana Ámose Komenského) řečeno následující:

„Jo, tak vy chcete školu hrou? Tak si hrajte doma!!!“

A takto to vypadá v českém školství. Politikaření, pletichy, intriky, lži, korupce a o děti a jejich vzdělání jde až v poslední řadě.