Generace smradů
Tak jsem se nad tím zamyslela. Určitě je to pravda. Jsou to dneska darebáci, to my byli slušní a hodní. Třeba já a moje kamarádky. Poslušnost sama. Občas jsme se v noci nenápadně vytratily objevovat svět, koupat se o půlnoci tajně v rybníku, stopem na diskotéku nebo velebit naši rodnou vesnici. Samé bezpečné aktivity.
Inspiraci jsme braly v přírodě a našem okolí. Například jsme šly kolem kukuřičného pole. Pár klasů jsme si vzaly sebou, člověk nikdy neví, kdy se budou hodit. Hodily. Třeba jsme je nacpaly autům v ulicích do výfuku, mrzelo nás, jen, že neuvidíme tu následnou legraci, až řidič nastartuje.
Moc nás bavilo také pravidelné, téměř každonoční rozkutálení složených pneumatik před jedním domem. Následující den, byly gumy zase vzorně srovnané. Majitelé se museli náramně bavit. Mluvíce o gumách… občas jsme podaly i výkon hoden Oscara, jako když jsme poslaly naši nejmladší kamarádku, která vypadala tak na devět let s rozbaleným kondomem za jedním dědou od nás z ulice, aby se zeptala, k čemu to je. Děda blekotal, celý rudý, zato kámoška ani brvou nehnula.
Taky jsme jednou zabili člověka. Jen se dodnes nenašla mrtvola. Napadla nás tehdy jedna z vysoce inteligentních myšlenek. Daly jsme doprostřed silnice lavičku a schovaly se do křoví, čekajíc, jaká to bude legrace, až pojde auto, bude muset zastavit a lavičku odnést ze silnice stranou. Jenomže řidič nás vypek. Prostě lavičku objel. Tak to ne, umístily jsme do vozovky lavičky dvě a čekaly. Zanedlouho se ozvalo vrzání kola, z putyky odjížděl jeden z místních štamgastů. Vrz, vrz, vrz… najednou rána, prásk, napálil to přímo do lavičky. Chvíli bylo ticho, jen my ve křoví dusily smích. Ale ticho pokračovalo. Nikdo nenadával, neodtahoval lavičky, nesténal, ani vrzání kola znovu nezačalo. „My jsme ho zabily!“ Dana začala hystericky řvát. „Ne, to určitě ne,“ oponovala jsem jí, ale nebyla jsem příliš přesvědčená o své pravdě. Po chvíli jsme se odvážily vyjít ven a čelit následkům svého vtipu. Nikdo na silnici nebyl. Jenom pobořené lavičky, jinak nic. Dodnes netušíme, co se tehdy stalo. Lavičky jsme se staženým zadkem odnesly pokorně zpět na místo.
Nebo jsme jednou narazily v ulicích na auto, které nebylo zamčené. Výchovně jsme mu umístily na sedačku vlastnoručně vyrobené… no, to je jedno, ale nebylo to tak úplně vyrobené rukama. No co, má si auto zamykat!
Byly jsme nesmírně důsledné v tom, abychom nebyly prozrazeny a ztrestány nechápajícími nemoderními rodiči. Jednoho večera, když jsme utíkaly z domu přes sousedovu stavbu, najednou slyším decentní šepot Moniky, prosící o pomoc. Ležela na zemi, držící se za trsy trávy a šeptala cosi o Daně. Sklouzl mi zrak po jejím těle až k nohám. Za kotníky ji pevně držela Dana, ta co obvykle hystericky řve, jak tiše prosí o pomoc. To víte, ohledy před spícími rodiči, přece je nebudeme budit. Zírala jsem na ten úkaz. Monika svírající travnaté drny, Dana hmoždící její kotníky a pod ní obrovská jáma, jakožto budoucí žumpa, plná mrtvých psů, koček a další vybrané společnosti. Nechápu, jak se jim tento akrobatický kousek povedl, stejně jako mně, Danu z jámy vytáhnout jednou rukou.
A taky jsme byly za školou. Jenomže jsme nevěděly, jak onen čas smysluplně využít, koupily jsme si tedy rybí salát v majonéze a společně s tukovým rohlíkem ho zblajzly na lavičce za supermarketem. Jaká rebelie!
O to zábavnější byly ale telefonáty cizím lidem dle telefonního seznamu. Tehdy ještě nebyly mobily a pevnou měla doma spousta lidí. Nejlepší bylo volat na pánská jména, když to zvedla žena. Frivolním tónem jsme se dožadovaly hovoru s jejím mužem, kterého jsme náležitě něžně oslovovaly. Určitě jsme do mnoha manželství vnesly spoustu pohody a harmonie.
Zkrátka, naše generace byla naprosto stejná jako ta dnešní. Jen se tomu říkalo zlobení, (místo nejrůznějších diagnóz psychického onemocnění), po kterém následoval trest. A po tom jsme si na dlouhou dobu rozmysleli něco podobného zopakovat.
PS: Být mým rodičem, a o tom všem vědět, seřežu vydatně sebe i své kamarádky. A co vy, byli jste svatoušci nebo jste si zasloužili rákoskou? :)
www.viktoriebeso.cz
Viktorie Beso
Je boj za kvalitní školy předem prohraný?
Svinstvo, které se předvádí v českém školství ve spolupráci s našimi politiky je jako zanícený vřed, který se nedaří vyříznout. Malá nepatrná šance tu však možná je...
Viktorie Beso
Jak zničit fungující a dětmi oblíbenou školu
Byla nebyla, jedna malá škola, do které děti chodily tak rády, že se jim ani nechtělo domů. Ne, to není pohádka, taková škola opravdu existuje! Zatím...
Viktorie Beso
Oškubaná jako kuře
Brazilské depilaci jsem se vyhýbala jako čert kříži, ještě aby ne, vždyť co může být horšího, než návštěva gynekologie? Přece návštěva gynekologie a skalpování k tomu!
Viktorie Beso
Proč Péčko Prudí Paničky
Takzvané filmy pro dospělé, tedy takové, kde toho hlavní hrdinové na sobě příliš nemají, se těší více u mužského publika. Že by ženy byly toliko prudérní? Ale kdeže.
Viktorie Beso
Movité ženy a chudí muži
Člověk by neřekl, jak jsou dneska ty ženské při majetku. Naštěstí však mají zdatné muže, kteří jim udatně pomáhají, nastavujíc tak svůj vlastní život všanc.
Viktorie Beso
Mrkni na mého Ríšu!
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Posílají si je holky s klukama a kluci s klukama i holky s holkama. Co? Hanbaté obrázky! No potěš koště. Znáte, máte?
Viktorie Beso
Jak jsem venčila psa
anebo Není čokl jako čuba. Nejsem pejskař, přiznávám bez mučení. Ale ani psí odpůrce, jsem tak někde na pomezí.
Viktorie Beso
Volky nevolky, zase nejdem do školky
Je to mizérie, vážení. Kluci ve vládě nám zase vypálili rybník, vzali naděje, připravili o iluze a ideály, pokud ovšem někomu ještě nějaké zbyly. Zkrátka je to v ha...
Viktorie Beso
Jsme zhýčkané a líné
Dnes slýcháme, jak je současná generace žen rozmazlená. Protože naše babičky, jó ty měly krušný život. My dnes máme ty pračky, indukční sporáky a teplou vodu na zavolání. Jasně, určitý rozdíl v komfortu tam je, ale...
Viktorie Beso
Tajemství žen v domácnosti
Taková malá záhada. Jak to s náma holkama v životě vlastně je. Špatný, dámy, špatný. A jak jsem na to přišla? Pozor, článek obsahuje stopy feminismu a žádný covid.
Viktorie Beso
Co rovnoprávnost, ale rovnočinnost!
Tak nám ten boj za rovná práva nějak nevyšel, dámy. Ať sním, či bdím, ale velkou rovinu tam nevidím.
Viktorie Beso
Nezáleží na tom, zda jsi černý nebo bílý
...zpíval v populární písni slavný Májkl, ačkoliv jemu na tom zrovna asi záleželo. Jinak by se systematicky neráchal v odbarvovači a nepodstupoval stovky zbytečných plastických operací.
Viktorie Beso
Není masáž jako masáž
Dala jsem své staré zchromlé tělo všanc, doufajíc v nápravu toho, co příroda a sezení v kanclu napáchalo. Bylo to... přinejmenším zajímavé.
Viktorie Beso
Nezvaná návštěvnice, co leze nejen do ložnice
Taky k vám chodí? Roztahuje se u vás, jakoby jí tam všechno patřilo? Proradná kamarádka a věrná milenka. Nelze se jí zbavit, patříš jí a ona to dobře ví. Čím víc pláčeš, tím víc se ti směje.
Viktorie Beso
Čas žít, čas milovat…
Svět se nám hodně zpomalil, to, co se zdálo donedávna jako nemožné se děje. Mění se naše životy, mění se naše hodnoty. Mění nás Corona.
Viktorie Beso
Proč (ne)slavit Valentýna
Někteří únorový svátek přímo žerou, jiné nechává chladným a někteří ho z celé duše nenávidí, protože...
Viktorie Beso
D1 je jen jedna
Hájvej číslo jedna a po ní jede king... Vlastně hned několik kingů. A čím víc se jich na D1 na kilometr nachází, tím výživnější je to cesta. Připravte si volanty, jedém!
Viktorie Beso
Poznatky od matky
Chtěla jsem zcela nekorektně a diskriminačně porodit dcery. Opravdu jsem si nepřála ani jednoho syna.
Viktorie Beso
Jak jsem byla na pohovoru
Pro někoho asi běžná věc, nic vzrušujícího. Ale já nežádala o práci deset let. Za tu dobu jsem slušně vyšla ze cviku a taky jsem po letech (čtyřech) doma s dětmi lehce asociální.
Viktorie Beso
Kojím, kojíš, kojíme...
Případ odhalené matky s kojencem v Rajfce sice už dávno vyčpěl, ale mateřské mléko nikoliv. A taky se nedávno objevil nový případ – Ryanair a zapovězená ňadra v oblacích.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 30,28
- Průměrná čtenost 5477x
Vydala zatím pět knih. V roce 2012 debutovala lechtivým čtením Sbírka motýlů, o rok později přišla neméně pikantní Sebelhářka a následně Dívka s vůní manga.
Čtvrtá kniha je o síle, energii a spiritualitě ženy. Kdybych tě nepotkal... následována volným pokračováním: Když jsme se potkali...
http://www.viktoriebeso.cz/ https://www.facebook.com/ViktorieBeso
viktore.beso@gmail.com