(R)evoluce v životě ženy aneb S krize

Můj život se s příchodem dítěte obrátil vzhůru nohama. Děti jsou požehnání, ale pro nezkušenou matku začátečnici také docela krizovka.

Moje desatero "S" krizových bodů v mateřství:

Spánek 

Jsem spavec. Deset hodin denně je základ, o víkendu jsem si s chutí často dopřávala i dvanáct. „Tak na to zapomeň, matko,“ říká náš poklad v postýlce a nejen, že nás budí kvůli prázdnému žaludku a plné plíně, ale i jen tak, abychom nevyšli ze cviku. Za škálu zvuků, které produkuje ze spaní, by se nemusela stydět leckterá ZOO. Copak tatínek, ten to nějak zaspí, ale my matky jsme dostaly do vínku přírodní alarm. Pěkně děkujeme. Království za kus spánku!

Styl 

Vždy jsem se podivovala matkám, potulujícím se ulicemi ve sportovním úboru, bez make-upu a pořádného účesu. To si nenajdou aspoň pár minut denně, aby se upravily?! Nenajdou! Moje kalhoty jsou mi malé, těhotenské mi bez „bubnu“ padají, takže nejlepším přítelem se staly tepláky. Pěkně pruží a jsou natahovací. V případě nouze poslouží i jako pyžamo, když dítě na pár minut usne. Nejsou to obyčejné tepláky. Jsou to Super tepláky! Zdobí je batika z blitíčka a kakáníčka, prostě styl. V teplákách, s mastnou hlavou a tři dny nečesaným culíkem se vydávám na procházky i malé nákupy. Nové drahé tenisky, které jsem si loni pořídila na běhání, a letos mi ve stavu vorvaním neposloužily, povýšily z maratonské na mateřskou obuv.

Silueta 

Dalo by se říct: Stále Sádelnatá aneb "Super Size me" pokračuje. Někde se to zaseklo, asi chyba v Matrixu. Potkala jsem v rodné hroudě spolužačku. Rodila o den dřív, než já. Má hodné spací dítko a kil míň, než když chodila na základku. Já mám řvoucí nespavé zvíře a deset kilo nadváhy. Tak kde je nějaká spravedlnost?

Svěšení 

Ať se mi to líbí nebo ne, moje tělo prodělalo změny. Břicho se vyprázdnilo, avšak nenapružilo. Naopak prsa se naplnila, avšak poněkud přemístila. Ve stavu předkojícím vypadají docela dobře, i když o pár centimetrů níž. Ale po vysátí mi dávají dost jasný náznak, jak to jednou bude vypadat.

Soucit 

Ten budím pravidelně při procházkách. Závistivě mrskám pohledem po klidných kočárcích, které míjím se svojí sirénou. Nesnesu soucitné a káravé pohledy ostatních návštěvníků lesa, tak vymetám ty nejodlehlejší stezky, aby nás nikdo neviděl a hlavně neslyšel. Se stupňujícím řevem přidávám na rychlosti úprku k domovu. Předjíždím běžce (asi začátečníky) a dělám, že ten řev nepatří ke mně. To se ale mnohem hůř předstírá při nákupu. Poháním prodavačku za kasou k rychlejšímu výkonu a neodvažuji se pohlédnout do tváře ostatním nakupujícím. V Bille se už nemůžu ukázat! Příště zkusím Penny.

Sex 

Co to je? Neznám toto cizí slovo. Doufám, že ani manžel. Nepraktikuji ani Sebeukájení, stejně mě děsně bolí ruce z chování. Někde jsem četla, že děti v noci pláčou a pravidelně se budí, kdykoliv rodiče zatouží po troše vzájemné něhy, aby tak zabránili vzniku svého konkurenta. Naše princezna bude dlouho jedináčkem!

Strava 

Pryč jsou časy gurmánské. Místo zkoušení nových receptů a hraní si v kuchyni s exotickými surovinami zažívám zcela nový druh gastronomie. Kukuřici z plechovky, kelímek jogurtu na třikrát, banán včetně vláken zpod slupky (s jednou rukou se blbě loupe) nebo studený čaj od snídaně k večeři.  Zato princezna si užívá báječný program All inclusive. 

Slzy a Smích 

Nevím, zda jich víc vyplakalo naše dítě nebo já. Vzhledem k tomu, že ve dvou měsících nemá ještě zcela vyvinuté slzné kanálky, tak bude vítězství moje. Zato ve smíchu bude mít zlatou naše dítko. Nám rodičům do smíchu moc není, obvykle jen ve chvíli, kdy konečně v deset večer usne a odneseme ji do postýlky. V tu chvíli ovšem usínáme i my a je po smíchu.

Samota 

Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak sama. Sice trávím dvacet čtyři hodin denně s potomkem, ale protože si moc nepokecáme, ani jinak vzájemně společensky neobohatíme, cítím se naprosto opuštěná. Jako věrný pes čekám na příchod pána domu, když konečně zarachotí klíče v zámku, div nevrtím nadšeně ocasem.

Sport 

Naivně jsem si přerušila členství ve fitku do prosince. Že ve třech měsících věku dítěte už jako budu moct… Haha. Poníženě jsem poprosila o odklad do dubna. Po půl roce dítěte už bych snad opravdu mohla… Zatím nás trénuje naše dcera. Místo běhání (krom výše uvedeného úprku lesem) teď chodím. Nachodila jsem kilometry po obýváku sem a tam. Nepotřebuji ani MP3, do kroku mi zpívá holčička. Praktikujeme zejména noční závody, ale nezahálíme ani přes den. Využíváme i sportovní nářadí. Dítko si oblíbilo fit balón. Já na něm skáču, čímž posiluji zejména dolní část těla a pro horní využívám aktuálně 5,5 kg zátěž, která s narůstající kondicí prakticky sama vzrůstá. Teď je „to“ v pytli! - Naštěstí jsme objevili Hojdavak. Tímto děkujeme výrobci za zachování našeho tělesného i duševního zdraví, našeho manželství i sluchu. Dítko si hoví ve vaku a já můžu… no, třeba psát blog!

PS: Nikdy se mi nelíbilo, když muži opouštěli své manželky kvůli mladšímu modelu. Ale upřímně, po tom co jsem si zažila a zcela jistě ještě zažiju během vytváření nového člověka, musím říct, že chlap, který opustí matku svých dětí jen tak, že mladší má pevnější prsa a menší zadek…. Takový muž je u mě mega hajzl! :)

www.viktoriebeso.cz