Dítě v bytě 9

23. 07. 2015 22:34:01
Musím se omluvit matkám. Ne všem, ale dosti z nich. Bývala jsem nekompromisní, ale teď poznávám drsný svět rodičů a kaju se.

Například jsem vždy odsuzovala matky, které si neumí uklidnit své řvoucí dítě. Tak vážení, já to neumím taky. Vzpomínám na letošní Špindl. Ušetřily jsme si z mateřské pár šušňů a vydaly se je utratit za zmrzlinový pohár k Bognerovi. Děti to asi nebavilo, byly skvrny na měsíci, chtěly dělat bohulibější činnost, nebo jiný závažný důvod, ale začaly jedno po druhém prudit. Eliška s Emičkou lítají po cukrárně, Bohouš brečí, Žofie brečí, jindy klidná Anežka brečí, mně se chce brečet.... V jedné ruce natřásám dítě, druhou rukou jím ve stoje hříšně drahý pohár s jahodami, (přece to tam nenechám!) ostatní hosté na nás zírají, rozlila jsem kafe, Bohouš převrhnul sklenici, Veronika ho honí s jedním obnaženým prsem (odtrhnuvší Anežku od svačiny) kolem stolu, ztratily jsme Elišku s Emou... Panoptikum jak má být. Ve finále k nám míří pán sedící vedle nás. Bože, teď nám jde říct, že když jsme neschopné krávy, ať sedíme i se svýma harantama doma, říkám si. Ale pán byl milosrdný a místo toho mám projevil účast: „Nemáte to lehké, dámy, kde máte chlapy, ať je taky zapojíte!“ Díky, ó díky!

Naše noci jsou beze změny. Stále je v kurzu kožený dudlík co dvě hodiny. Snažím se být hustá matka a nedat své tělo všanc hned. Odepírám své dceři vzácné a ohlodané poprsí jako od lidožrouta a pokouším se jí vysvětlit, že „normální“ člověk prostě v noci nežere, nýbrž spí. Zpívám, vydávám mocné ššššš, hladím, poplácávám po zadku, což ve mně ale po několika dlouhých minutách vzbouzí pocit, jí pořádně nařezat, čímž bych si moc nepomohla, (zkuste dostat výprask a pak v klídku usnout), něžná klidná slůvka se mění v nadávky, takže ve finále po hodině marnosti nad marností kapituluji a stejně odevzdávám ňadra do úst. Srab.Za odměnu mě dítě počastuje několika mocnými kousanci, což člověka dost vytočí, pokud ovšem není fajnšmekr vyžadující tuto praktiku.

Večer, když se takhle při kojení nudím, přemýšlím. A napadají mne perly! Nejlepší nápady si ovšem nemůžu zapsat, jelikož dítě ozářené lampičkou nebo světlem z mobilu ječí. Doufám tedy, že myšlenku udržím do rána. Neudržím. Aspoň, že udržím moč!

Sleduji, jak Žofie dělá „pacičky“ a „ták jsem veliká“ s obrovskou hrdostí, jakoby minimálně štěpila jádro. Ještě větší hrdost zažívám díky tomu, že již od sedmého měsíce neznám pokálenou plenu, jelikož tříletí haranti s lejnem přilepeným ke stehnu se mi z duše příčí, stejně jako nevycválaní malí zuřivci. V této oblasti si bohužel body přičíst namůžu, protože Orangutan si stále ještě libuje v svojí chvilce řevu několikrát denně, vyšperkovaným vzpupným trucováním.

Taky je z ní pěkný mamánek. Na jednu stranu je to egoisticky krásný pocit, že jste pro někoho středobodem vesmíru a miluje vás tak moc, až to hraničí s posedlostí, ale na stranu druhou je dost pruda si hrát v mém věku na schovku s batoletem a tajně se vytrácet do obchodu, na cvičení nebo dokonce na záchod, jen aby si křikloun nevšimnul a nepředvedl přímý přenos separační úzkosti.

Mimochodem to cvičení... Oáza! Ráj na zemi! Nikdy jsem ještě nechodila cvičit s takovou chutí a řádným předstihem. Za tu dobu, co jsem nebyla ve fitku se sice odehrála řada změn, třeba to, že na hodinu jógy chodí mladé buchty, které se za doprovodu hihňání vyfotí v jedné z poloh, umístí foto na facebook, instagram nebo prostě „někam“ a zase jdou pryč, zanechavší nás „staré páky“ nechápavě zírat v pozici psa jako telata na nové vrata. Ale pořád ještě se moje tělo dokáže hýbat. A ta sauna potom! A sprcha! Hlavně nespěchat domů.

Co na tom, že po příchodu ze cvičení najdu doma hlady řvoucí dítě a manžela s vysvětlením, že ji nabídnul lžičku kaše a ona „nechtěla“, hlavně, že jsem na dvě hoďky byla sama se sebou. Mezi námi, můj manžel je ještě v pohodě, ten to aspoň zkusil. Manžel mojí kamarádky jí telefonoval, ať jde okamžitě domů, že dcerka má hlad, a když skutečně dorazila domů, našla jídlo i s návodem ke krmení uprostřed jídelního stolu a odpověď, že si toho nevšimnul.

Pokud si chce rodička na mateřské zachovat zbytky důstojnosti a střípky zdravého rozumu, měla by se vyhnout hromadným aktivitám jako například dětské cvičení nebo plavání. Poskakujete tam v nedůstojných pozicích a předříkáváte stupidní říkanky do zblbnutí a vůbec si připadáte jako infantilní úchyl. Povětšinou se setkáváte s dalšími matkami, ale když třeba na plavání dorazí fešný tatínek, všem zjihne zrak a mlsně hledí na ten přírodní úkaz jako na zjevení boží. On z toho většinou tak odvázaný není a patrně je rád, že má vlastní šatnu, protože na klub povislých koz není patrně zvědav a už vůbec ne na aplikaci mateřského plurálu v praxi. Když jedna z matek vypráví že „máme reflux a zvracíme, kudy chodíme“, dokážu si to představit jako dost slušný mejdan, na kterém se dotyčná musela naprat do němoty.

Žofie se pokouší chodit, zatím vypadá jako její otec vracející se z restauračního zařízení po vydařeném večírku, ale jistě to brzy vypiluje. Vždyť i neurolog konečně uznal, že je "vcelku normální". Jakože ona, nikoliv on.

Dítko si zatím nevypěstovalo návyk normální stravy, jídlo zpravidla odmítá a jako správný závislák žádá svou bílou drogu (řeč je o mléce, zatím). Zato si vypěstovalo radar k rozpoznání chvíle, kdy se chystá nebohá matka k ulehnutí a spolehlivě začne řvát v moment, kdy si hodlám čistit zuby a dát sprchu. Jdu znovu uspat. Většinou zaznamenávám větší úspěch u sebe, než u dítka, přeci jenom jsem v oblasti spánku trénovanější. Nemytá, smrdutá a rozespalá nastupuji druhý pokus večerní hygieny, ale to už je čas k dalšímu přerušení noci. A takhle si jedeme v dvou až půlhodinových intervalech (záleží na astronomické, meteorologické, gastronomické a stomatologické situaci) až do rána. No, "až"... pokud pro někoho znamená šest hodin ráno, pro mne to byla odjakživa hluboká noc.

Tchýně se zlomyslně směje, že Orangutan je celý tatínek, že věděla, že mu to pánbůh jednou oplatí na dětech, což je moc pěkný, jen nechápu, proč to odnáším především já. Asi nějaká přidružená špatná karma.

V čem ale není dcera po otci, je vylučování. Zatímco tatínek by mohl produkovat na povel, holka (ačkoliv živená především vlákninou) je pořád zacpaná jak kanál po letní bouřce. Krátké jsou sušené švestky, šťávy, jogurty i olivový olej. V tomto směru holt není vysírací typ.

A takhle my si doma žijeme. Ještě dva měsíce a bude to rok a pak už to určitě bude mnóóóhem lepší! Že ano?! ;)

Autor: Viktorie Beso | čtvrtek 23.7.2015 22:34 | karma článku: 28.42 | přečteno: 1889x

Další články blogera

Viktorie Beso

Je boj za kvalitní školy předem prohraný?

Svinstvo, které se předvádí v českém školství ve spolupráci s našimi politiky je jako zanícený vřed, který se nedaří vyříznout. Malá nepatrná šance tu však možná je...

24.1.2024 v 9:59 | Karma článku: 30.11 | Přečteno: 3113 | Diskuse

Viktorie Beso

Jak zničit fungující a dětmi oblíbenou školu

Byla nebyla, jedna malá škola, do které děti chodily tak rády, že se jim ani nechtělo domů. Ne, to není pohádka, taková škola opravdu existuje! Zatím...

15.1.2024 v 13:12 | Karma článku: 38.27 | Přečteno: 3737 | Diskuse

Viktorie Beso

Oškubaná jako kuře

Brazilské depilaci jsem se vyhýbala jako čert kříži, ještě aby ne, vždyť co může být horšího, než návštěva gynekologie? Přece návštěva gynekologie a skalpování k tomu!

5.1.2024 v 10:41 | Karma článku: 37.92 | Přečteno: 6476 | Diskuse

Viktorie Beso

Proč Péčko Prudí Paničky

Takzvané filmy pro dospělé, tedy takové, kde toho hlavní hrdinové na sobě příliš nemají, se těší více u mužského publika. Že by ženy byly toliko prudérní? Ale kdeže.

19.1.2022 v 9:40 | Karma článku: 33.03 | Přečteno: 2008 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 260 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 441 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 111 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 595 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5314

Nadšená cestovatelka, zanícená tanečnice a také tak trošku spisovatelka. Věnuje se zejména ženským tématům a převážně nevážně. Neb humor je jí víc, než vlastní. 

Vydala zatím pět knih. V roce 2012 debutovala lechtivým čtením Sbírka motýlů, o rok později přišla neméně pikantní Sebelhářka a následně Dívka s vůní manga.

Čtvrtá kniha je o síle, energii a spiritualitě ženy. Kdybych tě nepotkal...  následována volným pokračováním: Když jsme se potkali... 
 

http://www.viktoriebeso.cz/ https://www.facebook.com/ViktorieBeso

viktore.beso@gmail.com


          blog.idnes.cz 

 

 

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...