Proč nechci v Evropě Aláha

Naposledy jsem se k islámské otázce vyjádřila před třemi lety, těsně před narozením dcery. Tím jsem toto téma považovala za uzavřené. Ale! Brzy se mi narodí druhá dcera a situace v Evropě rozhodně není veselejší, než byla tehdy.

Mezi námi, je mi srdečně jedno jakékoliv náboženské vyznání kohokoliv. Ať si každý věří klidně v růžovou papriku nebo zelenou opici, ale jen do té míry, dokud to negativně neovlivňuje klid a mír ostatních lidí. A to se bohužel o islámu říct nedá.

Plně chápu, že ne každý člověk, který se narodil, anebo byl přinucen žít s vírou v Aláha je násilnický vrah. Potkala jsem několik zcela normálních a milých lidí, ale… Ono to vychází už z principu celé té víry. Neříkám, že „náš“ Ježíš je bezchybný superfrajer, který nenadělal pár kopanců, ale on na rozdíl od bratra Aláha neslibuje svým ovečkám království nebeské za sebevraždy, vraždy, násilnosti ve jménu Boha, ani nepodporuje sex s malými holčičkami. Jo, jsou tady kněží, kteří v zákristii klátí malé ministranty, prasata se najdou všude, ale není to věc obecně podporovaná a tolerovaná, a osobně to považuji za ohromnou pitomost katolické církve, která nutí mladé zdravé muže k celibátu, což logicky musí vyústit nějakou formou magorství. A to se v podstatě odráží i na frustrovaných neukojených muslimských mladících, kterým Aláh povoluje v podstatě jediné kulturní vyžití – modlitby.

Ale nechci probírat klady a zápory křesťanství vs. islám. Obhájci islámu dost často říkají, že ani křesťané nejsou zcela mírumilovné bytosti, s čímž souhlasím a historie nám to potvrzuje. Všechny ty křižácké výpravy, inkvizice, upalování nevinných lidí, okrádání nebohých věřících, atd atd. Jasně, ale to byl středověk, přece nechceme, aby se nám středověk vrátil. Taky jsme kdysi žili v jeskyních a oblékali se do zvířecích kůží (něco pro vegetariány a Martu Kubišovou), a asi úplně netoužíme, aby se to zde zase zavedlo…

Chci mluvit o tom, proč nechci Aláha ve svém životě, ani vůbec u „nás doma“. Islám mě uráží a bolí jako ženu. A vzhledem k tomu, že mám dcery, stává se otázka budoucnosti pro mě palčivější.

Nechci, aby moje dcery chodily zabalené jako mumie. Možná je to ve finále nesmírně pohodlné, co já vím. Jezdit v hábitu na kole, koupat se v tom moři nebo dělat horskou turistiku v černém prostěradle po zem jsem nikdy nezkoušela, třeba je to lepší, než v leginách a softshellce, ale vadí mi ta symbolika. Ten punc ženské podřízenosti. Že žena něco musí a chlap ne. A nechoďte na mě s argumentem, že ony samy to chtějí. Jasně, že to chtějí, protože kdyby nechtěly, stane se jejich život ještě větším peklem, než je. Když vám bude někdo od malička vymývat mozek tím, že pokud nebudete nosit na hlavě hovno (pardon), budete zatracena, budete vyčleněná ze společnosti, nikdy se nevdáte a bez manžela skončíte někde na smetišti, budete agresivně napadána, znásilňována, všemožně utlačována a znevýhodňována, tak si ten výkal prostě na hlavu ráda dáte.  Ale zkuste se podívat třeba na stránky My stealthy freedom, co si muslimky skutečně o zahalování myslí.

Nechci, aby moje dcery byly legálně znásilňovány, mláceny a ponižovány, protože to patří ke „kultuře“ a jako nižší rasa si to zaslouží.

Nechci, aby slovo mojí dcery bylo znevažováno soudem, pokud se třeba odhodlá podat na nějakého násilníka žalobu, ale aby nemělo stejnou sílu, jako výpověď muže, aby si nemusela sehnat další čtyři svědky (pardon, muže), kteří by jí dosvědčili, že říká pravdu. A aby i po tom, co si toto obstará, nebyla odsouzena za své vlastní znásilnění, protože je děvka.

Chci, aby moje dcery mohly svobodně cestovat, studovat a volit si zaměstnání a další činnosti, bez potupného ponižujícícho škemrání o svolení u svého manžela.

Chci, aby moje dcery byly svému muži rovnocenným partnerem, bytostí s mozkem a ne živým inkubátorem a majetkem chlapa, který s ní žije v jednom domě a kterému slouží. Chci, aby je jejich manželé milovali, nikoliv vlastnili.

Chci, aby se nemusely bát, že jejich synové se jednou odpálí nebo najedou kamionem do nevinných lidí, protože touží přijít do ráje, kde budou moci souložit kvanta nezletilých pannen.

Chci, aby žily v míru, harmonii a lásce.

Kde jsou v tomto případě všechny ty ukřičené feministky? Proč nejdou slyšet a vidět, jak brání práva muslimských žen a narovnávají rovnoprávnost? U nás není v současnosti co řešit, sorry jako, ale bojovat za to, aby muži v korporacích nelichotili kolegyním, aby muži na ulicích obdivně nehvízdali na krásné ženy, anebo bojování za kvóty na počty žen v politice, to je fakt směšné. Nerovnoprávnost žen v muslimském světě, to je sakra oříšek! Tohle přece kolem sebe vídat nechceme, tohle přece nemáme dovolit, aby se dělo…

Asi jsme my „západní“ lidé prostě jen neobstáli ve zkoušce. Pohořeli jsme a je na čase, aby naše civilizace zanikla. Stejně jako každá z civilizací, která byla příliš vzdělaná, arogantní a zaslepená. Stejně tak ani my nevidíme, že historie se opakuje a ve své přemrštěné korektnosti a úchylné hry na laskavost vůči všem se necháme převálcovat „kulturou“ která neuznává kompromisy, další kultury, ničí nádherné historické památky, místo, aby dávala sama světu krásu…

Před několika lety jsem četla vyjádření jednoho imána. Říkal, že si muslimská komunita uvědomila, že je zbytečné opakovat chyby z historie, kdy se pokoušeli islamizovat svět násilím. Obvykle totiž cílové země vyhnaly „Turka“ ze svého území a oni tak zbytečně v lítém boji oslabily svůj národ smrtí mladých mužů bojovníků. Zjistili, že je zbytečné nechávat řídnout jejich řady ve válce, že mnohem lepší a invazivnější je šířit islám dělohou. Tehdy jsem nad tím kroutila hlavou, dnes vidíme, jak to báječně funguje v praxi. Přijdou na vybraná území, v klidu, míru, pohodě a tichosti se zde usídlí a rodí a rodí. Oni se z historie ve svůj prospěch poučili. My nikoliv. Bohužel.

Evropa není nafukovací, i kdybychom chtěli, celou Afriku a Blízký východ k nám prostě nenarveme, a už vůbec ne s jejich rozmnožovacím tempem. Takže brzy nastane čas, kdy nám bude konec. Tak, jak to funguje v přírodě. Pokud ptáček nevyhodí kukaččí vejce ze svého hnízda, ono se čím dál víc roztahuje, přijímá a užírá potravu původním ptáčatům, dokud je nevystrčí z vlastního hnízda a nezahubí…

A proto zde u „nás doma“ Aláha nechci. Možná jsou moje důvody přízemní a sobecké, ale pro svoje holky si představuju jiný život…