Dřív se to tak neřešilo. Některé děti byly prostě pomalejší, některé ubrečenější a nakonec ve dvou letech uměly všechny totéž.

Jak tak měli lidé víc starostí, bylo taky méně času na pozorování a všechny ty sebelítosti a sebeprosazení (prostě bylo třeba okopat brambory a dát slepicím, což je spolehlivý lék nejen na plnou spíž, ale snad i na depresi). 

Chce to klid, nadhled a taky nejíst na záchodě :-).

Ja na rehabce namitla, zda je nutne dite lamat v kole, zda se to vsechno nenauci samo, i kdyz pozdeji. A bylo mi receno, ze nauci, ale blbe, protoze preskoci nektere vyvojove faze a zadelam ji na problemy se zadama, kyclema, kolenama... Tak jako ma moje a predchozi generace, protoze tehdy se to neresilo :) Tak cvicime, nespime, rozvijime a pak nestihame :)

Jak tak koukám do diskuse, tak paní Anežka Řehořová je hustá alfa fena! 

Ba, já jsem ještě horší.

Teď budu asi rozcupována, ale nevíc se mi osvědčilo vytvoření podmíněných reflexů. U dítěte, chlapa i psa. Ječíš v noci, milé děťátko, dostaneš hořký čaj. Když máš žízeň vypiješ, chceš-li svinit, dostaneš prd, i kdybych to mlíko měla odstříkat (naší kočce moc chutnalo). Krmení jednou za tři hodiny, postupně navykat. V určitou hodinu jít spát a přes to vlak nejede. Každá etapa trvala asi týden, ale potom to blaho.Ovšem se mi také stalo, dítě na dvoře v kočáře. Během těch tří hodin přišla chumelenice a já chudáka miminko tahala ze závěje.

Musite mit nervy jako provazy :D Na tohle jsem ja malej pan :) Ale souhlasim, ze ve vecech ma

byt rad :) Ale tohle se da delat s malym mimcem? Neni to prilis krute? Mozna by stacilo az tak od roka, ne? O chlapa se nebojim :D

Nejste v tom sama, milá Viktorie. Můj syn Štěpán. Byl hrozně hodné dítě, ale od té doby, co začal chodit do školky, pořád nemocný. Žena a já jsme s ním trávili vzhůru celé noci, ona trochu hysterčila, bála se, že se udusí. Jo, vlastně už v jeho roce a půl strávili spolu 14 dní na infekčním kvůli salmonele. Byl jsem za nimi každý den a bavili jsme se přes okno. Ale v životě by mě nenapadlo psát o tom srdcervoucí, rádoby humorné články.

Prostě jsme měli malé dítě. Není to na vás moc složité? ;-)

Boze, vy jste mi ale chytroprd :) A o cem by vas napadlo psat blog? ;) A proc vy na moje blogy vubec lezete, kdyz vas tolik urazi? :) Nemate nic dulezitejsiho na praci? Treba vysvetlit Stepanovi, aby nikdy nepsal blogy o tom, jake to je byt rodicem? :)

Dobrou, cukrousi! ;)

Viktorie, kaslete na ty nechapavy rejpaly a piste dal!!! A aby mohli chvili kopat do nekoho jineho, slapnu do toho: napadlo vas - nekojit? Meho bratra syna kvuli alergii museli prevest na hypoalergenni mleko. Ale byla to DRAHA sranda...

Máte recht. To je ohne sranda! 

Ách, další díl hysterického, pardon, humorného občasníku Zoufalá matka ráda přehání a dítě v bytě má víc požadavků, než jsme čekali. Na záchodě není třeba jíst, není třeba mít příšerné oblečení, místo psaní blogů a diskuzí na idnesu je možné se najíst, vyspat, přečíst si knihu, dívat se na film (to lze i s miminem v náručí), vysprchovat atd. Dneska se nám rozmohly tyhlety moderní starší matky, které nezvládají, které mají potřebu přehánět a které nechápou, že dítě potřebuje víc, než jen jíst a přebalit. Jedno dítě je vyčerpává, dvě ty je asi zničily..Exzém? Když kojíte a víte, že máte malé dítě do 6  měsíců, je třeba si dávat na jídelníček sakra pozor. Dokážete napsat i něco jiného, než jak jste zoufalá, jakej vopruz to dítě je? Je tam cítit až moc sebelítosti a míň lásky k tomu tvorečkovi. Ve čtyřech měsících je normální dítě opečovávat, houpat, nosit, rozmazlovat. Ona ta doba uběhne a najednou budete mít dvouleté dítě, které bude vyžadovat pozornost jinak, paní sepisovatelko. Je škoda, že si moderní matky neumějí užít mateřství, když mají vymoženosti socialistického sociálního státu.

Nedokazu, ale vy me to jiste naucite, pani dokonala :) Krasny vecer preji :)

opět velmi vtipné, ale zároveň vlastně i k pláči...Holka, co s vámi? No nic, musíš vydržet. Prostě MUSÍŠ!!! ( toto bylo jediné, co mé zbídačené, kostitřasové tělo hnalo vpřed ). A nechoďte tolik po doktorech, bude vám líp

Prďouskovi pusu

Rikam si, ze na tu neurologii uz kaslu. Pujdem tedy jeste na unorovou kontrolu, ale pak uz ne. Ona potvurka zda se mi, tam nedela to, co dela doma. Jsme dostali zprdana, ze se tam jen vali a tim padem nemuze ani chytnout do jedne ruky hracku, natoz lezt a hle, dnes tahala opicaka pri paseni, jako by se nechumelilo :)

Já tento blog beru jako velkou nadsázku. 

Přečtěte si knížku Simony Monyové Jednou nohou v blázinci. Také je to psaní v nadsázce o životě s dětmi.

To ale trollům nevysvětlíte, Veroniko, :) A díky ;)

Já jen doufám, že to nečtou nějaký nastávající rodiče, protože tenhle popis mateřství jako neustálýho utrpení by je asi hodil do pořádný deprese. Uštvaná matka, zoufalá matka...to už fakt dneska nikdo, kdo se věnuje psaní, neprožívá to mateřství jinak, než jako období plný stresu a vyčerpání?

Na to vám odpoví, že to myslí s humorem a vy tu humornou nadsázku nechápete.

Viktorie, nebojte, společně to dáte

Jak se začně roční období klopit do jara, budete mít už vyhráno. Máme doma 2-letýho raubíře. Po pár měsících si vysloužil přezdívku Mexičan, a tu mu asi už doživotně nikdo neodpáře. Má žena také s tím vším zápasila (a zvítězila ) a pak najednou jako když utne a vše jelo podle našich not.

Mějte se

Dekuju za povzbuzeni! Probuh proc Mexican? :D U nas krom milacka, beruskyva princezny frci jeste opice a kraken, kdyz je nejhur :D