Kdyby blbost nadnášela...
Čím víc se moje tělo začíná tvarem podobat dobře rostlé kulaťoučké tykvi, tím víc se jí přibližuje i moje IQ. Nastalo období zvané mateřská demence. Nevím, proč to tak příroda zařídila, asi proto, aby se matky nezcvokly mezi plínami, kojením a dalšími oduševnělými činnostmi, ale u mě to funguje zcela bezpečně.
Raději už ani nejezdím autem, protože se mi občas stane, že sednu za volant, a nevím, kam jsem to plánovala jet, případně zvažuji, který pedál je spojka a který plyn. Brysknost reakcí jsou totožné s nedělními řidiči v klobouku.
Nákupní seznam delší, než dvě položky si musím striktně zapisovat a jsem ráda, že trefím k pokladně. Nedej bože, když mi přeskládají zboží v regálech! Zmatená jak Goro před Tokiem. A úplně nejlepší je, když pak hledáte u kasy v obchodě peněženku a před prodavačku vám vypadne zkumavka s ranní močí, kterou jste si už třetí den zapomněli vyndat. Polknu jakýkoliv pokus o vysvětlení, protože nic vtipného mne nenapadá, a předstírám, že to byla propiska.
Slavné nejsou ani návštěvy lékařů, třeba když jdete na poslední prohlídku ke svému gynekologovi a posléze na EKG a zapomenete si doma těhotenský průkaz, ve kterém máte všechny údaje mít pečlivě zaznamenané pro porodnici. Inu, kdo nemá v hlavě, má v nohách…
Začínám mít strach z různých činností. Třeba nákup v OD Ikea. Minulý týden jsem překonala hrůzu a vydala se tam. Držím se striktně směrových šipek a raději nikam neodbočuju, nemusela bych totiž najít v tom bludišti cestu ven a trávit zbytek života mezi vařečkami a nočními stolky mne úplně neláká. Když se blížím k pokladnám, omylem si stoupnu k samoobslužné. Chci jít pryč, děláme se mi mdlo z představy, že bych tohle mohla zvládnout! Jenomže u normálních pokladen jsou tak dlouhé fronty, mně se chce čůrat a ta paní hlídající samoobslužné kasy se na mě tak divně dívá… Mířím „pistolí“ na čárový kód a nic. Nesnímá to. Obdivuji všechny prodavačky světa, jejich um. Pořád snímám a pořád nic. Jo, aha, ono se to musí i zmáčknout, nejen mířit. Kupodivu ve finále zvládnu i zaplatit, přesto, že mi nedojde to, že bezkontaktní kartu nemusím rvát násilím do terminálu.
Kamarádka mi ukazuje kvízové otázky testu pro členy Mensy. Dostávám záchvat smíchu, nerozumím ani zadání. Na kalkulačce musím počítat i malou násobilku, nejsem si jistá, která slova patří do vyjmenovaných…Proto ostatně v poslední době ani nebloguju.
Přesto všechno se odvažuji pustit do domácího barvení obočí. Nikdy před tím jsem to nedělala, mám trochu strach, ale není čas na kosmetičku a taky v rámci šetření… Dlouhé roky si nechávám kosmetičkou barvit obočí na hnědo. Vždy jsem to každé nezapomněla zdůraznit, že chci hnědou, nikoliv černou. Ovšem já si v drogerii do košíku vkládám černou. Proč?! Nikoliv omylem, tu hnědou jsem tam viděla taky. Doma čtu návod. Raději pětkrát, přesto si nejsem moc jistá, ale jdu do toho. Bože! Málem omdlím před zrcadlem a zoufale se snažím smýt toho čerta na mém čele. Nejde to. Barva je trvalá. Utěšuju se tím, že nechodím moc lidi a navíc teď frčí u dívek look ala Brežněv, takže jsem v podstatě in.
K tomu všemu zjišťuju, že jsem očividně zanedbala výchovné metody komunikační u mé prvorozené dcerky.
„Co jste dělali dnes ve školce?“ Ptám se jí v narvané čekárně u lékaře.
„Darina se posrala.“
„Cože udělala?“ ptám se káravě s pohoršením
„No, hovno,“ dí ten blonďatý, ani ne tříletý andílek.
„Říká se pokakala a bobek.“
Chvíli přemýšlí a pak se tedy opraví: „Darina se pokakala a měla posraný celý nohy.“
Pokoušejí se o mě mdloby, okolí se baví, já se raději už na nic neptám.
„Mami, když jsem byla malá, tak jsem byla spermie,“ završuje to triumfálně, a já chci okamžitě domů.
Ještě že budu brzy tak blbá, že mi nic z toho už nedocvakne.
Viktorie Beso
Je boj za kvalitní školy předem prohraný?
Svinstvo, které se předvádí v českém školství ve spolupráci s našimi politiky je jako zanícený vřed, který se nedaří vyříznout. Malá nepatrná šance tu však možná je...
Viktorie Beso
Jak zničit fungující a dětmi oblíbenou školu
Byla nebyla, jedna malá škola, do které děti chodily tak rády, že se jim ani nechtělo domů. Ne, to není pohádka, taková škola opravdu existuje! Zatím...
Viktorie Beso
Oškubaná jako kuře
Brazilské depilaci jsem se vyhýbala jako čert kříži, ještě aby ne, vždyť co může být horšího, než návštěva gynekologie? Přece návštěva gynekologie a skalpování k tomu!
Viktorie Beso
Proč Péčko Prudí Paničky
Takzvané filmy pro dospělé, tedy takové, kde toho hlavní hrdinové na sobě příliš nemají, se těší více u mužského publika. Že by ženy byly toliko prudérní? Ale kdeže.
Viktorie Beso
Movité ženy a chudí muži
Člověk by neřekl, jak jsou dneska ty ženské při majetku. Naštěstí však mají zdatné muže, kteří jim udatně pomáhají, nastavujíc tak svůj vlastní život všanc.
Viktorie Beso
Mrkni na mého Ríšu!
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Posílají si je holky s klukama a kluci s klukama i holky s holkama. Co? Hanbaté obrázky! No potěš koště. Znáte, máte?
Viktorie Beso
Jak jsem venčila psa
anebo Není čokl jako čuba. Nejsem pejskař, přiznávám bez mučení. Ale ani psí odpůrce, jsem tak někde na pomezí.
Viktorie Beso
Volky nevolky, zase nejdem do školky
Je to mizérie, vážení. Kluci ve vládě nám zase vypálili rybník, vzali naděje, připravili o iluze a ideály, pokud ovšem někomu ještě nějaké zbyly. Zkrátka je to v ha...
Viktorie Beso
Jsme zhýčkané a líné
Dnes slýcháme, jak je současná generace žen rozmazlená. Protože naše babičky, jó ty měly krušný život. My dnes máme ty pračky, indukční sporáky a teplou vodu na zavolání. Jasně, určitý rozdíl v komfortu tam je, ale...
Viktorie Beso
Tajemství žen v domácnosti
Taková malá záhada. Jak to s náma holkama v životě vlastně je. Špatný, dámy, špatný. A jak jsem na to přišla? Pozor, článek obsahuje stopy feminismu a žádný covid.
Viktorie Beso
Co rovnoprávnost, ale rovnočinnost!
Tak nám ten boj za rovná práva nějak nevyšel, dámy. Ať sním, či bdím, ale velkou rovinu tam nevidím.
Viktorie Beso
Nezáleží na tom, zda jsi černý nebo bílý
...zpíval v populární písni slavný Májkl, ačkoliv jemu na tom zrovna asi záleželo. Jinak by se systematicky neráchal v odbarvovači a nepodstupoval stovky zbytečných plastických operací.
Viktorie Beso
Není masáž jako masáž
Dala jsem své staré zchromlé tělo všanc, doufajíc v nápravu toho, co příroda a sezení v kanclu napáchalo. Bylo to... přinejmenším zajímavé.
Viktorie Beso
Nezvaná návštěvnice, co leze nejen do ložnice
Taky k vám chodí? Roztahuje se u vás, jakoby jí tam všechno patřilo? Proradná kamarádka a věrná milenka. Nelze se jí zbavit, patříš jí a ona to dobře ví. Čím víc pláčeš, tím víc se ti směje.
Viktorie Beso
Čas žít, čas milovat…
Svět se nám hodně zpomalil, to, co se zdálo donedávna jako nemožné se děje. Mění se naše životy, mění se naše hodnoty. Mění nás Corona.
Viktorie Beso
Proč (ne)slavit Valentýna
Někteří únorový svátek přímo žerou, jiné nechává chladným a někteří ho z celé duše nenávidí, protože...
Viktorie Beso
D1 je jen jedna
Hájvej číslo jedna a po ní jede king... Vlastně hned několik kingů. A čím víc se jich na D1 na kilometr nachází, tím výživnější je to cesta. Připravte si volanty, jedém!
Viktorie Beso
Poznatky od matky
Chtěla jsem zcela nekorektně a diskriminačně porodit dcery. Opravdu jsem si nepřála ani jednoho syna.
Viktorie Beso
Jak jsem byla na pohovoru
Pro někoho asi běžná věc, nic vzrušujícího. Ale já nežádala o práci deset let. Za tu dobu jsem slušně vyšla ze cviku a taky jsem po letech (čtyřech) doma s dětmi lehce asociální.
Viktorie Beso
Kojím, kojíš, kojíme...
Případ odhalené matky s kojencem v Rajfce sice už dávno vyčpěl, ale mateřské mléko nikoliv. A taky se nedávno objevil nový případ – Ryanair a zapovězená ňadra v oblacích.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 30,28
- Průměrná čtenost 5477x
Vydala zatím pět knih. V roce 2012 debutovala lechtivým čtením Sbírka motýlů, o rok později přišla neméně pikantní Sebelhářka a následně Dívka s vůní manga.
Čtvrtá kniha je o síle, energii a spiritualitě ženy. Kdybych tě nepotkal... následována volným pokračováním: Když jsme se potkali...
http://www.viktoriebeso.cz/ https://www.facebook.com/ViktorieBeso
viktore.beso@gmail.com