Blázni v lázni

29. 11. 2018 22:29:50
Bylo, nebylo, několik matek se setkalo. A vyrazilo na vysněný víkend bez dětiček, hýčkat zhuntovaná těla, zatočit s trudomyslností a trochu procvičit panty. Sen se stal skutečností!

Nastal kýžený čas odjezdu na wellness pobyt. Nabídka mého muže, že mě tam odveze cestou na víkend k babičce je sice lákavá, ale znamená o zhruba dvě hodiny osobního volna méně. Vzdávám se tedy komfortu osobního řidiče a pobytu s mou drahou rodinou v našem voze, a volím variantu vlak a společnost kámošek. Tímto dopravním prostředkem jsem nejela už roky, a novinky konkurentů ČD mne mile překvapují. Káva a voda zdarma, víno a koláč za pade. Začíná to dobře.

Při nákupu MHD lístků v cílové stanici nás v bufetu prodavač oslovuje „děvčata“ což na prahu čtyřicítky potěší natolik, že mu děláme super kšeft a kupujeme rovnou dvě jízdenky na hlavu. No dobře, ta druhá je hlavně kvůli cestě zpátky domů, ale i tak nám udělal radost.

Po ubytování v lázeňském domě a obdržení rozpisu procedur zjišťujeme, že takový lázeňský pobyt vůbec není pro invalidy a už vůbec ne pro blbce, protože dojít na místo výkonu procedury se rovná turistickému výletu kříženému s orientačním během. Ale nakonec vše nacházíme a dostavujeme se včas.

Mým prvním zážitkem je skořicový zábal. Sedím na chodbě a čekám na svého exekutora. Chodbou se blíží mladý sexy masér, v duchu jásám. Dámská jízda dostává uspokojivé rozměry. A hned zase chladnu, protože ztepilý masér zapadá do úplně jiných dveří. Otevírají se ty moje a v nich stojí... Mr. Bean.

Nemá paraván, tudíž se svlékám do naha hned vedle lehátka za plného osvětlení. Uklidňuju se tím, že masér je něco jako doktor a statečně ulehám na lehátko. Konečně ho napadlo nám udělat trochu intimčo a stahuje osvětlení. Za doprovodu jemného funění na mě aplikuje nějaký mazlavý krém, přičemž mi různě zvedá nohy a nanáší na každičký centimetr, mlčky přemýšlím, kam všude mi asi tak vidí. Ptá se, co dělám za práci, nevím, proč ho to napadlo zrovna v tuto chvíli, když mi kouká do... no, tam. Přiznávám pobyt v domácnosti a dvě děti na krku. Kontruje pochvalou, za tuto záslužnou a bohulibou činnost. Společenský rozhovor považuji za skončený a hodlám relaxovat. „Můžu se ještě něco zeptat?“

Odpovídám, že ano, čekám doplňující dotaz na mé původní zaměstnání.

„Mě by hrozně zajímalo... chápejte, já to nikdy nezažiju a neumím si to představit...“

Začínám být ve střehu, co se to chystá za dotaz.

„Jaká je to bolest, když rodíte. Jak to kde cítíte, k čemu by se to dalo přirovnat?“

Chvíli mlčím, tohle jsem nečekala. Váhavě vysvětluju a snažím se přiblížit situaci v rozkroku průjezdem kamionu skrz zavřená vrata. Zdá se, že ho odpověď uspokojuje a dál se neptá.

„Měl bych vám aspoň zakrýt intimní partie, že?“ Konečně ho to napadá, asi po té destruktivní představě se mu mého klína zželelo a připlácne mi mezi nohy ručníček o velikosti patnáct krát patnáct centimetrů. Balí mě do igelitu a deky, jako těsto na vanilkové rohlíčky a nechává mě odpočívat. Konečně chvíle klidu.

U večeře dychtivě očekáváme sexy číšníky, ale s vozíčkem přikodrcá šaramantní šedesátnice a další poletují kolem. Budiž jim ke cti, že jsou milé, příjemné a usměvavé. Naše skupinka je v jídelně jediná typu padesát mínus, jinak se tu skví slušný urnový háj. Ještě, že jsme si přijely odpočinout a ne hýřit! Po večeři a vířivce vlažné teploty (asi kvůli kardiakům) s díky odmítáme kulturní zážitek v podobě hudebního večera s duem typu Eva a Vašek a jdeme krafat na ubikaci.

Pohodovou atmosféru mi narušuje jen urputná bolest nevyprázdněného poprsí, jinak stále ještě aktivně atakovaného mým druhorozeným závislákem. Ten tu však není. Naštěstí je tu elektrická odsávačka jedné z kamarádek. Zkouším si ulevit tímto důmyslným přístrojem, jímž jsem doposud neposkvrněná. Nejde to, nic neteče. Zkušené kamarádky dávají cenné rady, nezkušené fascinovaně přihlíží. Umělecké seskupení „Ženy, co zírají na kozy“. Konečně se podařilo! Saje to. Připadám si trošku jako kráva, což umocňuje i zvukový doprovod, který vydává odsávačka. „Mů, mů, mů.“

V noci mě někdo tajně přeoperoval na Pamelu Anderson, bolestí jsem skoro nespala. A to jsem se těšila, jak se bez budícího se (a hlavně mě budícího) kojence konečně vyspím. Moje nově získané čtyřky při čištění zubů opět odsávám, ale moc to nemizí. Nenarvu se do podprsenky. Chodím tedy areálem na ostro, jen tak ve tričku. Chodbami lázeňského domu obvykle spěchám. A když spěchá žena bez podprsenky, tak se dějí věci! Kolemjdoucím, resp. šourajícím se dědečkům se zbytky zraku vypadává z úst zubní náhrada a jejich partnerky se mě snaží přetáhnout francouzskou holí. Rychlejší ale vyhrává a už čekám na svoji vysněnou masáž. K mému nemilému překvapení mě opět čeká masér reportér s novou dávkou otázek. Tentokrát řešíme kojení. Asi si nešlo nevšimnout. Vyjadřuje vděk přírodě za to, že mohl být nasycen mateřským mlékem a tím pádem živ a zdráv. Konverzace se mi nezdá úplně v pořádku, ale když tak umím hlasitě křičet.

Bazén, vana, masáže, obědy, večeře, kafíčko, solná jeskyně, odsávání mléka... no, máme fofry. Večer nás čeká sauna. Pán na recepci trpí patrně výpadky paměti a nezvládá spočítat tři piva a jeden sekt, což zvládám i já, která jsem propadala z matematiky. Patrně také zapomněl něco v šatně, ve sprše a odpočívací místnosti, neboť během naší přípravy a saunění probíhá těmito prostorami pro jistotu hned několikrát.

Večerní program u Star Dance. Naše odborná kritika výkonů je doprovázená pochutinami a tekutinami s obsahem alkoholu. Rozhoduji se vypít tolik lahví vína, kolik jen půjde, jakožto příjemné analgetikum pro mé zbytnělé poprsí. Ale vypadá luxusně, to musím uznat, jen kdyby to tolik nebolelo a mělo to na dámské jízdě nějaký smysl. Před spaním si dopřávám úlevu elektrickým výdobytkem, analgetikum příliš nezabralo. „Mů, mů, mů.“

A to už nás čeká poslední den. Ani se nedivím, že na masáž mám zase toho maséra, tentokrát ho však žádám o relaxační hudbu. Jo, vyšlo to, mám klid! Pohodová cesta vlakem a návrat do reality. Bylo to božské, dámy! A doporučuju. Každá z nás si zaslouží hýčkat. Třeba i s odsávačkou a masérem úchylem. Hlavně, když je klid.

Autor: Viktorie Beso | čtvrtek 29.11.2018 22:29 | karma článku: 22.85 | přečteno: 859x

Další články blogera

Viktorie Beso

Jak jsem mohla jít ven!

Dostalo se mi vzácné příležitosti. Po několikaměsíční společenské izolaci jsem dostala konečně opušťák a šla ven. Mezi lidi. Kteří sebou nemají žádné malé lidi!

25.10.2018 v 13:42 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 1598 | Diskuse

Viktorie Beso

Kdybych tě nepotkal...

Poslední rok jsem blog zanedbávala. Byla jsem mu nevěrná a povila za tu dobu dvě děti. Jedno z masa a kostí, druhé z papíru a trochu papundeklu. Psala jsem totiž svou čtvrtou knížku. A nebojte, nebude to o dětech! Bude to o tom...

10.10.2018 v 14:06 | Karma článku: 17.73 | Přečteno: 756 | Diskuse

Viktorie Beso

Už se třesu být na wellnessu!

Jako malá jsem se domnívala, že lázeňský pobyt je určen především důchodcům. Dnes se na takový pobyt chystám já sama. Možná jsem změnila názor, možná už jsem ve věku seniorském. Vidím světlo na konci tunelu.

27.9.2018 v 9:51 | Karma článku: 30.46 | Přečteno: 1179 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Zlá

Moje rodina vybavila mě malým sebevědomím, množstvím dědičných chorob a strachem z lidí. Křídla mi polámala s takovým důvtipem, že pro další zájemce bylo už slovy hračkou dorazit je docela.

16.12.2018 v 19:59 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 701 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou by měl každý znát.

Ještě nikdy jsem nepsal žádné ženě dopis tak zmaten, jako píši vážená pani dnes Vám. Vůbec nevím jak začít a jak pokračovat, ačkoli mi to jinak nedělá žádné potíže.

16.12.2018 v 15:00 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 373 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženy za pultem, muži před pultem...

"Já chci ten chytrý hrnec a to hned", křičel muž na celý obchod. Vánoční šílenství totiž právě bralo na obrátkách.

13.12.2018 v 14:10 | Karma článku: 23.48 | Přečteno: 662 | Diskuse

Alena Suchopárová

K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....

12.12.2018 v 23:31 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 333 | Diskuse

Kateřina Karolová

Lopatu na sníh do ruky těm, co pohrdají matkami na mateřské

Od té doby, co jsem matkou, mě často napadá, k čemu tak přirovnat tu naší bezva dovolenou. Jak jí co nejvýstižněji popsat všem těm, kteří matkami nejsou, přesto však námi, ufňukanými matkami, pohrdají.

11.12.2018 v 16:54 | Karma článku: 38.85 | Přečteno: 4134 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 23.74 Průměrná čtenost 5425

Nadšená cestovatelka, zanícená tanečnice a také tak trošku spisovatelka. Dříve psala hodně o sexu, dnes spíše o jeho následcích - rodičovství. Vše však převážně nevážně. 

Vydala zatím tři knihy. V roce 2012 debutovala lechtivým čtením Sbírka motýlů, o rok později přišla neméně pikantní Sebelhářka a následně Dívka s vůní manga.

Aktuálně dokončila čtvrtou knihu, tentokrát o síle, energii a spiritualitě ženy. Kdybych tě nepotkal...

 

http://www.viktoriebeso.cz/ https://www.facebook.com/ViktorieBeso

 
          blog.idnes.cz 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz