Gendrově nevyvážená a perverzní

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Popírání ženské a mužské role a jejich smršťování do bezpohlavní unifikované osoby. A s tím já důrazně nesouhlasím.

Hned v úvodu činím přiznání. V dnešní době asi nejsem normální, ba naopak přímo úchylná. Přijde mi totiž lepší, když na mě chlap na ulici hvízdne, než když mi dveřmi rozrazí obličej, protože jako rovnoprávná bytost, si přece umím dveře podržet sama. A dokonce mi přijde lepší to, že mě chlap plácne přes zadek, než aby mě nechal vláčet dvacetikilovou tašku, protože takhle to přece chceme. Inu, jak kdo, pánové.

Pokusy o popření ženské a mužské rozdílnosti jsou tu už dlouho, ale to, co se děje v poslední době, to mi zůstává rozum stát. Třeba ta básnička o mamince. Že je urážka, když děti čtou o tom, že posláním ženy na světě je stát se matkou. Pokud vím, stvořila nás příroda, a jejím záměrem je zachování druhu, tedy nutkání se množit, čili stát se matkou a otcem. Já se tedy necítím ani trochu ponížena tím, že jsem matkou, naopak jsem za to nesmírně vděčná, protože ne každé ženě je to štěstí dáno. A co jiného je tedy posláním ženy? Dřepět v zasedačce na mítingu a prezentovat v powerpointu korporátní shit?

Nebo ty záchody, jednotné pro obě pohlaví. Aby se jako někdo necítil diskriminován. To je co za nápad? Pardon, ale netoužím si v marných pokusech močit na nohy u pisoáru, ani řešit věčně zvednutá a pocákaná prkýnka. Chci si zachovat prostor na holčičí pokec u umyvadel i sladkou iluzi pro pány, že holky neprdí.  I když přiznávám, že když je někdy moc velká fronta, tak na ten pánský hajzlík vlezu, ale přísahám, že se vůbec nedívám směrem k pisoárům!

A vrchol všeho, ta idea zákazu označovaní nastávající a porodivší ženy matkou, nýbrž těhotnou osobou či rodičem. Prý aby to neublížilo transsexuálům. Jako cože? Pokud se nějaký chlap stal ženou a dokonce donosil dítě, tak je snad ženou, ne? Proto to dělal, aby z něj byla baba a ne unifikované těleso. Nebo se pletu?

Všechno tohle je tak odporně násilné a hloupé. Copak nejsou mezi námi rozdíly? Vyhodíme ze slovníku i termíny žena a muž a budeme si říkat jen člověk? Případně člověk s vagínou a člověk s penisem? Vlastně ne, vymažeme i rozdílné názvy pohlaví, bude to jen pohlavní ústrojí, stejně se bude chodit vyměšovat do jedné místnosti, že?

Proč by nemohla žena zůstat ženou? Se vší svou křehkostí a zároveň silou, manýry i schopností rodit další generace, proč by to mělo být něco urážlivého? Ano, mějme stejná práva a povinnosti, či příležitosti, ale nebyli jsme, nejsme a nebudeme totožní. A všechny ty přemrštěné bláznivé feministky, co tím sledujete? Jasně, nenechejme se mlátit, urážet, ponižovat atd, ale nedělejme ze sebe asexuální monstra, prosím. Nechme se obdivovat, velebit, hýčkat a milovat proto, že jsme ženy. Každý z nás má prostě svou roli a v těch se vzájemně doplňujeme. Vždyť po boku každého úspěšného muže, stojí vždy skvělá žena. Jsme partneři, nikoliv soupeři.

Jak chcete srovnat nesrovnatelné? Pokročíme tak daleko, že si ufikneme prsa, aby nás tento urážlivý znak nestavěl do špatného světla? Přestaneme rodit, protože je to urážka? Možná přestaňme rovnou i souložit, protože co má co nějaká osoba do nás strkat ten ohavný kus prochcaného masa, vždyť je to tak ponižující! Ať si to do sebe strkají sami, co?

Kam tenhle svět spěje, vážení? Říká se, že každá civilizace, která začala být příliš domýšlivá a věřit tomu, že je chytřejší, než příroda, postupně zanikla. A ono se to s námi vlastně i pomalu děje. Všechny ty neplodnosti, civilizační choroby a podobné chuťovky, kterými nám příroda naznačuje, ať se uklidníme, to je zřejmý začátek konce.

Jediné, co mě uklidňuje je to, že do Playboye se vrátily nahé ženské. Pardon, osoby.