Jak jsem si procvičila pánvičku

Možná jste si představili procvičování výroby palačinek nebo omelet. Ale kdeže! Začala jsem cvičit své pánevní dno. A jelikož se jedná o cvičení velmi veselé a hravé, nelze se nepochlubit. 

Jsou ženy, které v těhotenství přiberou pět kilo, z čehož tři mají v břiše a zbývající dvě v prsou. Já patřím k těm, co přiberou pět kilo asi hodinu po oplodnění a k porodu mě ozdobil téměř metrák živé váhy. Břicho mi narostlo do takových rozměrů, že na zaměření jeho obvodu by nestačilo ani pásmo pro olympijský skok do dálky. Není tedy divu, že i sedm měsíců po porodu vypadám jako březí vačice. Zatímco některé čtyřicítky obléknou i po letech své džíny ze střední školy, já bych na sebe narvala maximálně školní přezůvky. Kila, ani cejcha na břiše nemizí a propadám trudomyslnosti. Naštěstí velký bratr sleduje i tok našich myšlenek a přihrává mi inzerci na procvičení pánevního dna. Nic za to nedám, tedy krom těch dvou litrů, tak to zkusím.

První lekce - smíšené pocity. Lektorka je připravená, očividně ví, o čem mluví, ale celé to cvičení mi připadá dost o ničem. Nazvala bych ho telepatické. To proto, že na cviky více myslím, než dělám. No posuďte sami.

Úplně první cvik je uvolnění boků masážním ježkem. Pět oplácaných samiček nedlouho po svém posledním vrhu se valí po gumovém ostnatém míčku a tváří se důležitě. Následně přesouváme míček do středu těla. Čili od kostrče až... No až tam kam slunce nesvítí. Manžel jedné z cvičenek to prý přirovnává k tomu, jak si pes vytírá svědící rektum. Nezbývá, než souhlasit. Tohle že mi má pomoct odstranit diastázi a ten batoh místo břicha?

Cvičíme dál. Druhá pozice probíhá v lehu na zádech, v té si máme představit ve svém rozkroku hodiny. Představovala jsem si tam už lecos, ale hodiny ještě ne. A ty hodiny si pinkají míčkem mezi třetí a devátou, resp. dvanáctou a šestou číslovkou.

A pak dýcháme. Do pánve, do zad a přitom tlačíme jako na záchodě. Jen se z toho nepodělat!

Moc tomu všemu nevěřím, ale poctivě cvičím i doma, každý den.

Na další lekci svěřuji lektorce, že telepatie při cvičení se změnila v záchvěvy sexuálního vzrušení. Smíchy málem čůrá, nemít zpevněné pánevní dno, načež oznamuje, že v tom případě cvičím správně. Obrací se k ostatním cvičenkám a doplňuje, že bonusem tohoto cvičení je nejen pevné břicho, ale i zlepšení sexuálních prožitků, V tu chvíli se nám všem objevuje jiskra v oku stoupá nadšení k dalšímu cvičení.

Dostáváme další várku cviků, například rolování horní poloviny těla, což vypadá zhruba tak, jako když jdete z povedeného večírku, přepadnete přes zábradlí a visíte. Dost podobně se při tom cítíte. 

Cvičení mi dost komplikují ony pocity vzrušení, protože nadržená se dost blbě soustředí na sportovní výkon, ale snažím se. Když už jsem za to dala ty prachy, ať si to taky odmakám, ne? Nechce se mi, ne, že jo. Raději bych po večerech dělala něco záživnějšího, třeba pila víno, anebo koukala na film, jenže když už jsem se dala do boje... 

Po třech týdnech, kdy si stale nevidím na místo, na kterém bych ráda zkontrolovala stav porostu, mám pocit marnosti. V nočních můrách mě děsí fakt, že své parametry budu muset za dva měsíce vystavit na dovolené u moře, plánuji koupi neoprenu, anebo aspoň burkiny. Když v tom po dlouhé době změním svůj sváteční oděv - tepláky, za ještě svátečnější - jediné džíny, co obleču, překvapí mě fakt, že naprosto v pohodě zapnu pásek o dírku méně. Stal se zázrak. Jestli to takhle půjde dál, místo stahovacích plavek pojedou na dovču bikiny!