Každopádně se do lázní těším jako malá. Vzhledem k domácímu vězení rok na tvrdo jsem nevytáhla paty, ani nepamatuju. Tedy bez dozoru. Navíc po každoroční „dovolené“ s dětmi zvané Mamatour (letos čítající 16 matek a 34 dětí) je regenerace více než akutně nutná.
Za pár týdnů nastane ta chvíle, den D! Vlastně tři dny. Neuvěřitelně kouzelné dny, ve kterých budu jíst příborem, pít teplou kávu a sedět v klidu u jídelního stolu. Během oběda nebudu desetkrát odbíhat, nikdo mi nebude sedět na klíně, leda by upadnul číšník, a po jídle nebudu muset deratizovat stůl a vyluxovat celou kuchyni. A následně ještě minimálně třikrát znovu.
Nebudu muset žrát čokoládu tajně v koupelně, chipsy, zmrzlinu a další návykové látky vytahovat z kredence až po dvaadvacáté hodině. Sklenici s pitím nebudu mít na nejvyšší polici pokoje, ale úplně normálně na stole. Při vaření mi nebude nikdo viset na noze...Jo, já vlastně nebudu vařit!
V kabince toalety se mnou nikdo nebude, a během vyměšování mi nikdo nepoleze na klín a nebude ze mě rvát tričko spalován touhou po mém poprsí. Snad jen, kdyby ten číšník...
Večer si zapnu televizi a nebude v ní hrát Déčko, Jim Jam, ani Minimax. Povedu dlouhý rozhovor s dospělými osobami, aniž bych byla dvacetkrát přerušena. Nebudu pětkrát denně navíjet toaletní papír zpět na roličku, ani preparovat kostky Lega z krvácejících chodidel. Možná bych si mohla vzít i knížku!
Taky budu spát. Budu v posteli sama a nebudu mít pro sebe tradičních deset centimetrů přesně u dřevěného rámu, s něčí nohou v obličeji a nějakým loktem mezi žebry. Dokonce ani v noci nebudu chodit několikrát do jiné místnosti, leda bych trpěla náměsíčností. Budu zkrátka spát, dokud mě hlad neprobudí. Anebo spolubydlící.
A nebudu den trávit v teplácích, a když náhodou jo, nebudou na nich důkazy toho, že děti měly k obědu brokolicovou polévku, k večeři krupici a právě trpí rýmou. Budu oblečená jako svéprávná dospělá osoba, učesaná, s make-upem a pít víno. Zkrátka, takový lázeňský pobyt, to je ráj na zemi.
Jo, a taky tam prý budou nějaké masáže a tak.