Rodičovská - dát či nedat

Jsem jen obyčejná ženská - matka, ale pokusím se dobrat k tomu, proč se rodiče tak vehementně dožadují osmdesáti tisíc navíc, a pro všechny.

Na úvod podotýkám, že vzhledem k situaci k ostatním zemím světa nemám vůbec pocit, že si na rodičovské žijeme špatně. Vím, jakou máme obrovskou výhodu vůči mnoha dalším členům EU i mimo ni, a to možnost být doma na placené "dovolené" až do věku čtyř let. Jsem šťastná, že nemusíme řešit nástup do práce po šestinedělí jako například matky v USA, anebo po půl roce. MD jako například v Holandsku.

Obvykle se nepouštím do politických ani ekonomických témat, neboť nejsem dostatečně vzdělaná ani kovaná, ale téma rodičovské dovolené se mě osobně týká a pokusím se o nahlédnutí do situace tak nějak po selsku. Zarazilo mě, jak jsou rodiče aktuálně na RD nazýváni nenažranými a hamižnými. Možná ano, ale proč tomu tak je?

Situace, kterou asi všichni už známe:

Paní Maláčová vyřknula před časem slib, že navýší příspěvek rodičům o 80 tisíc po dobu života dítěte do 4 let a to všem. Najednou se to změnilo a má to být pro některé. Těm "druhým" se to samozřejmě nelíbí a nechápou, proč jejich dítě nedostane a jiné ano. Osobně takové rozdělování společnosti považuji za neetické. Navíc paní Maláčová lhala a každé malé dítě ví, že lhát se nemá. Rodiče nyní chtějí jen to, co jim bylo veřejně slíbeno a co se už více než deset let nestalo.

V praxi to znamená například tohle:

Dvě stejně ekonomicky situované rodiny porodí v rozmezí pár minut své dítě. Anička se narodí na Silvestra 2019, Maruška na Nový rok 2020. Zatímco Maruška dostane od státu na svůj provoz do věku čtyř let 300 000 korun, Anička jen 220 000 korun. Obě dívky budou vyrůstat vedle sebe, hrát si na jednom hřišti. Maruška bude chodit na cvičení a plavání, pojede dokonce s rodiči na dovolenou, ale Anička bude dřepět doma. Její rodiče totiž na nic navíc neušetří. Maruška bude v péči maminky do tří, možná i čtyř let, ale Aničku budou muset rodiče nejpozději ve dvou letech odložit do soukromého hlídacího ústavu, protože její maminka se bude muset vrátit do práce, aby rodina měla na nájem. Není vám Aničky líto? Čím se provinila? Narodila se o tři minuty dříve, než Maruška. A tak rodiče takových Aniček prostě řvou vzteky. A vytahují analogii s důchody a poslaneckými platy. Protože tyhle „sociální dávky“ ze státní kasy se také aktuálně navyšují. Rodiče se tedy ptají: „Dostanou stejně tak důchodci a poslanci přidáno jenom ti, kteří nastoupí do funkce od 1. Ledna 2020?“

Jenomže ono ve finále nejde až tak úplně o těch "pár" desítek tisíc. Jde o celou politiku podpory rodin s dětmi, která je dle mého nezvládnuta, nedotažená a hodně nemocná, přičemž náplast v podobě osmdesáti tisícovek ji rozhodně neuzdraví. Je to komplexní problém, zasluhující komplexní léčbu, ale chápu, že vytáhnout náplast a přelepit rodičům bebíčko a ústa je jednodušší, než pořádné přeléčení dlouhodobé choroby. A jak by ta léčba měla vypadat? My, co nejsme edukovaní vědátoři, ale žijeme si tak nějak po selsku, to vidíme asi nějak takto:

• Půl úvazky - stát by měl motivovat firmy, aby měly chuť vytvářet částečné úvazky pro rodiče malých dětí, aby ti měli možnost jak pracovat, tak trávit čas s prcky. Daňové úlevy apod jistě ocení nejeden zaměstnavatel.
• Jesle - generace našich rodičů argumentuje, že oni taky šupajdili do práce i půl roku rok po porodu. Ok, ale kam to dítě dali? Byly totiž státní jesle. Dnes jev, který téměř nikdo nikdy nespatřil, to už k vám dříve přijde na čaj královna Alžběta. Na soukromé jesle většina rodin nemá peníze. Vytvořením státních jeslí s kvalifikovaným personálem by se otevřelo více příležitostí pro rodiče malých dětí, neboť, jak říká odborník, dvouleté (a mladší) dítě do školky nepatří. Takže kam s nimi?
• Firemní školky - ty asi stát sám o sobě nevytvoří, ale mohl by opět firmy všelijak motivovat a hlavně neházet klacky pod nohy těm, které se o to snaží. Pamatuji jak můj zaměstnavatel (velká korporace) kdysi před lety chtěl firemní školku vytvořit, ale těch nesmyslných požadavků a  klacku bylo tolik, že si firma zlámala hnáty hned v začátku.
• Daňové odpustky - rodiče vychovávající nezletilé dítě by mohly dostat pořádnou úlevu od daní, což je opět motivace jít raději do práce, než čekat na dávky od státu a eliminuje se zároveň i nechuť některých méně práce lačných obyvatel, kterým se prostě vyplatí si válet šunky doma, než navštěvovat kolbenky.
• Bydlení - chápu, po krizi, v které mají prsty banky a  benevolentni přístup k hypotékám, se muselo něco stát. Ale nechápu, jak si mají dnešní mladí možnost pořídit vlastní bydlení. Dvacet procent vlastních prostředků pár let po škole a s malými dětmi dokáže vyčarovat málokdo. Byt 2kk o velikosti plivátka není kapacitně pro běžnou čtyř člennou úplně dostatečný a na 4kk si ten, kdo nemá aspoň dva melouny pod matraci, ani nesáhne. Přitom taková splátka hypotéky a platba nájmu vyjde na podobný peníz.

A vzhledem k tomu, že výše uvedené záležitosti v současné politice podporující rodiny s malými dětmi, budoucími platiči daní, dost kulhá, protože tyhle možnosti rodiče nemají, proto se tolik perou za ten dárek, který jim hodná teta Maláčová slíbila, protože když už nic, tak aspoň to.

Jasně, děti si nepořizujeme kvůli rodičovským dávkám, ale protože dítě prostě mít chceme. ALE! Mít malé dítě, bez babičky na hlídání a budgetu na soukromou školku totiž není žádná prdel, dámy a pánové. Těch 80 tisíc znamená pro mnoho rodin třeba rok života navíc, který může matka /otec věnovat svému dítěti v domácí péči a mít přitom na nájem.

Podpora státu pro rodiny s dětmi (viz výše uvedené body) je téměř nulová, a proto se dnes rodiče bouří kvůli slíbené a následně odepřené finanční výpomoci. A já se jim nedivím. Když dárky, tak pro všechny! :)