Jojo...vrozená vada :) Si to tak neber a smiř se s tím ;)

Já si myslím, že největší bourák (v očích princezen), je chlap, který je (dlouhodobě) zahrnuje blahobytem a nevyžaduje příliš sexu...

Autorka se ptá, co je štěstí. Napovím citátem:

"Skutečná radost ze životaspočívá v tom, že se necháš strávit záměrem, který

sám považuješ za velký. Pak jsipřírodní silou a ne uzlíčkem bolístek a nemocí,

který si stěžuje, že svět senesnaží učinit Tě šťastným." >George Bernard Shaw.

Mno a u žen to vždy byla a je fungující rodina. Bohužel někteří muži zklamou, v tom s autorkou naprosto souhlasím. Ostuda ale je, když se jedná o muže ve vedení státu. Před současným premiérem všichni tři (Topolánek, Paroubek a Nečas) ani neuřídili svoje rodiny, rozpadli se jim. Jak potom mohli řídit úspěšně stát?

Zdravéhorozumu je nám třeba, hlavně u příštích voleb...

vidím to tak, že než nám pánové sdělí, že si s námi chtějí přímo zaš.kat, jak se mi to stalo nedávno, měli by mít v ruce alespoň rukavičku a zeptat se, zda jsme ji neztratily, že?

Opravdoví chlapi, co se umí chovat k ženě jako k Ženě už nejsou. Ovšem, souhlasím s příspěvky níže, že nás Žen už je taky jako šafránu. Ale jsou...

Nelíbí se mi to klišé, že by měla být žena u plotny a rodit děti. S vařečkou v ruce jsme se nenarodily, ale příroda nás obdařila vaječníky a dělohou, ženskými hormony, které nám v jistém momentě sdělují, že je třeba plodit. Dovolím si napsat, že i mozkem, který nás řídí, ve většině případů, při výběru oplodnitele. Muže obdařila penisem a hormonem, oba mu sdělují v jistém momentě, že je třeba "zasunout". A pak přijde na řadu ta mrcha chemie, která nám ženám zastavuje myšlení a mužům způsobuje "nechráněné" zasunutí a proto se rodí děti!! A dítě je ta konečná, ten poslední dílek do skládanky našich životů, které se pokoušíme žít společně, dokud jeden druhého neomrzíme. Muž se trhne, protože penis touží zasunout jinde, žena si srovná, vzhledem k situaci, že má v péči dítě, priority a poté, co se vzpamatuje z šoku, že se kdysi dokázala zamilovat...začne žít opravdový ( leckdy poměrně nesnadný ) zodpovědný život. Dokud se znovu nezamiluje....

Takže pro obě strany platí:

Zdravéhorozumu je nám třeba...

Aha... Když ženy hledají borce, kterého jim budou druhé závidět, tak ať se potom nediví, že si odskočí za dalšími obdivovatelkami.

No podle mě každý svého štěstí strůjcem. Házet vinu na muže nebo na ženy je krátkozraké. Když by se každý jednotlivý případ rozpadlého manželství (vztahu) podrobně analyzoval, věřím, že u víc jak 80 % případů by byla nějaká ta chyba na obou stranách. Nicméně se dá souhlasit s tím, že velkým problémem je popisované sobectví. To, že myslí buď muž, nebo žena prioritně na sebe, nikoli oba nejprve na rodinu jako celek a pak na toho druhého, časem vede k tomu, že ty vztahy jsou prostě do kopru.

Ano to je, narazit na chlapa, který je opravdu chlap je čím dál těžší.. jenže je to společenský vývoj a pokud se budou prosazovat povinné mateřské pro muže a další nemysli, tak bude hůř..;-)

Ono je právě otázka, zda onen chlap není představa jakou ženy mají z rodin a dětství (děda, otec), ale naši otcové a dědové žili za jiných společenských poměrů, muži tady a teď musejí být nutně jiní, protože svět je úplně jiný.

Ono to je strašně těžké. Kolikrát ani nejde o hormony, ale o to, že se chlap skutečně zamiluje. Třeba do kolegyně z práce. To je potom zmatek v duši. Jak milovat dvě ženy a ani jedné neublížit. :(

Zajímavý blog, ale vychází z velké idealizace vzdálené minulosti. Ještě v 19. století bylo doslova společenskou normou u zámožných mužů mít metresu/milenku, stačí si načíst pár románů z té doby, od Francie po Rusko. Bylo to znakem postavení, stejně tak i návštěvy nevěstinců. Souviselo to s dobou, rychlým bohatnutím části obyvatel a zároveň chudnutím jiných, velký pohyb obyvatel, změna konvencí atp. První republika nebyla jiná, každý druhý významný politik či podnikatel měl milenku (načtěte si pár životopisů). Takže nic jiného a nového pod sluncem. No a dnes? Dnes hledáme mezi sebou nové způsoby komunikace. Žena nalezla nové sebevědomí a úctu díky výdělečným schopnostem (už nemusí být závislá na muži), a tak ženy někdy hledají samy sebe (muži to mají za sebou před staletími) a my hledáme je a svoje nové postavení v rodinách, kdy modely našich dědů již nefungují automaticky. Kdysi jsem četl životopis Lautreca. Jeho otec Alphonse de Toulouse-Lautrec vždy cca jednou za týden sdělil manželce hraběnce, že jede navštívit své lilie v Paříži a jeho manželka se optala, kdy to vidí na návrat kvůli organizaci domu. Urozený pán se zámkem a cylindrem a vybranými způsoby (často vzor pro dnešní ženy snílky o minulosti) tím myslel jediné, že jede do pařížského bordelu za děvkami. Nevím, která dnešní žena by se pouze optala, kdy se vrátí. A o tom to celé je.